137 / 532
121
THE BRUSSELS CONVENTION ON THE LIABILITY OF OPERATORS OF NUCLEAR SHIPS
THE BRUSSELS CONVENTION ON THE LIABILITY
OF OPERATORS OF NUCLEAR SHIPS:
EXPECTATIONS, BASIC PRINCIPLES AND
THE REASONS OF FAILURE
1
Jakub Handrlica
Abstract:
The Convention on the Liability of Operators of Nuclear Ships was adopted
in Brussels on 25May 1962, as a free standing convention (not under the aegis of either
the OECD/NEA or the IAEA). The Convention was intended to apply to nuclear
damage caused by a nuclear incident occurring in any part of the world and involving
the nuclear fuel of, or radioactive products or waste produced in, a nuclear ship flying
the flag of a contracting party. In most respects, the Convention closely resembles
the Paris and Vienna nuclear liability conventions. Nevertheless, the Convention has
not entered into force until now, mostly because of the following reasons: Firstly,
there have been virtually no commercial nuclear fleets in operation in the years
coming after the adoption of the convention. Second, the Convention covers military
vessels and those states with major military nuclear fleets have not been interested in
becoming contracting parties to this Convention. Finally, liability has been limited
to an anachronistic amount of 1500 million gold francs. However, according to the
most current statements made by some states (in particular the Russian Federation),
the nuclear fleet is planned to be further enhanced by new-generation nuclear vessels
in coming years. Having these developments in mind, we have to currently face the
question of which nuclear liability regime will be most appropriate for these newly
built fleets and what lessons are to be learned from the deadlock of the Brussels
Convention on the Liability of Operators of Nuclear Ships.
Resumé:
Úmluva o odpovědnosti provozovatelů plavidel na jaderný pohon byla přijata
dne 25. května 1962 jako samostatná úmluva v režimu mezinárodního práva. Cílem
úmluvy bylo vytvořit jednotný právní rámec pro případy odpovědnosti za škody, způ-
sobené v důsledku události, která nastala v souvislosti s jaderným palivem, jadernými
materiály, nebo jaderným odpadem, použitým, nebo produkovaným plavidlem na ja-
derný pohon, plovoucím pod vlajkou smluvní strany této úmluvy. Co se týče základ-
ních odpovědnostních principů, znění úmluva je v zásadě kompatibilní s ustanoveními
Pařížské úmluvy z r. 1960 a Vídeňské úmluvy z r. 1963. I přes tyto podobnosti nebyla
úmluva nikdy ratifikována potřebným počtem signatářů a nenabyla tak nikdy platnos-
ti. Důvodů bylo několik: Za prvé, očekávání ohledně masového využití jaderné ener-
gie v námořní přepravě se v desetiletích následujících po podpisu úmluvy nenaplnila.
Za druhé, úmluva se měla vztahovat i na válečná plavidla, co se nesetkalo s aprobací
ze strany států, které tato plavidla provozovaly. Za třetí, odpovědnost provozovatele
1
This paper was prepared with financial support of the Science Foundation of the Czech Republic (GAČR) as
part of the Scientific Project P408/12/P617.