184 / 532
168
PAVEL CABAN
CYIL 5 ȍ2014Ȏ
mezinárodní právo o tématu diplomatické ochrany, resp. o návrhu
de lege ferenda
, jejž
předložil zvláštní zpravodaj (a Komise následně odmítla jako téma, které ještě není
zralé ke kodifikaci) a podle kterého by státům měla být uložena povinnost uplatnit
diplomatickou ochranu v případech závažného porušení kogentních norem vůči je-
jich státním příslušníkům ze strany jiného státu. Dále jsou stručně popsána rozhod-
nutí některých vnitrostátních soudů, které podřídily kroky výkonné moci týkající se
výkonu diplomatické ochrany dílčí soudní kontrole založené na standardech vlády
práva / spravedlivého procesu (legitimním očekávání jednotlivce a zákazu svévole při
rozhodování). I když universální a evropské systémy pro ochranu lidských práv neu-
znávají právo jednotlivce na diplomatickou ochranu a neomezují “absolutní” diskreci
států v této oblasti, jsou krátce zmíněny názory, které poukazují na příliš ostrý a snad
nelegitimní předěl mezi ochranou jednotlivce v rámci teritoriální jurisdikce domov-
ského státu a mimo tuto jurisdikci a spekulují o možnosti založit “právo na soudní
přezkum rozhodnutí týkajících se výkonu diplomatické ochrany” na osobní jurisdik-
ci domovského státu a na pozitivních závazcích států chránit vlastní příslušníky před
protiprávním jednáním třetích stran – cizích států. V závěrečné části jsou zmíněna
další možná opatření, jež by mohl domovský stát využít v případě závažného poruše-
ní lidských práv svého státního příslušníka v zahraničí, zejména oprávnění vyplývající
z režimu obsaženého v příslušných mezinárodních úmluvách pro potírání závažných
zločinů.
De lege ferenda
je “spekulativně” zmiňována možnost, že by uvedené mecha-
nismy včetně diplomatické ochrany mohly být pojímány v kontextu s cílem vytvořit
základ pro určitou povinnost domovského státu poškozeného jednotlivce využít či
přinejmenším náležitě posoudit (v souladu s požadavky spravedlivého procesu při
zpracovávání žádosti jednotlivce o ochranu) využití jakéhokoliv vhodného postupu
s cílem poskytnout ochranu jednotlivci ve vztahu k cizímu, odpovědnému státu.
Keywords:
Diplomaticprotection, limitingabsolutediscretion, dueprocess requirements,
positive human rights obligations, passive personal criminal jurisdiction, entitlements
under criminal law conventions, obligation to consider the possibility of protecting.
On the Author:
JUDr. Pavel Caban, Ph.D. (*1976) graduated from the Faculty of
Law of Charles University in Prague (1999), where he also received his Ph.D. (2006)
and teaches public international law externally. He is an employee of the Ministry
of Foreign Affairs of the Czech Republic: from 2000 to 2009 he worked at the
International Law Department of the Ministry of Foreign Affairs; from November
2009 to July 2013 he has been posted in the Embassy of the Czech Republic in
the Kingdom of the Netherlands; since then he has been working again at the
International Law Department of the MFA CR.
1. Introduction
In general, the individual has a standing to enforce his or her human rights
at the international level before international tribunals through international or
regional human rights conventions, or, in the case of commercial rights, through