55 / 68
N
echtěla jste se někdy jmenovat jinak?
A víte že ne? Vilma jsem po tatínkovi
Vilémovi a cibulky rostlin, jak jsem
se díky skvělému botanikovi doktoru
Větvičkovi dozvěděla, jsou zásobár-
nou energie. Kdyby je pojídal člověk v nouzi,
tak by přežil. Taková je v nich síla.
Věříte znamením zvěrokruhu?
Jste prototypem Berana?
Je dobré o hvězdných dispozicích vědět a umět
s nimi nakládat. My Berani jsme netrpělivci,
jdeme hned po výsledku. Ale s obrovským nad-
šením. Já musím dělat všechno s nadšením,
které má bohužel někdy i druhou stránku –
rychlý konec. K čemu člověk rychle zahoří, to
rychle opouští, aniž by si uvědomil, že by u toho
měl – pokud si to daná věc zaslouží – vydržet.
Někomu se Berani mohou zdát přehnaně opatr-
ní. Je to ale proto, aby si vybrali právě jen to,
kvůli čemu stojí za to makat až do konce.
Rozhodujete se víc srdcem, nebo rozumem?
Když mi neporadí rozum, rozhoduji se matema-
ticky, zejména u složitějších rozhodnutí. Na
papíře jsou plusy a minusy, ale musí rezonovat
s intuicí. Spolehnout se na svůj čuch se mi
v osobním i profesním životě většinou vyplatilo.
Jak vypadá všední den Vilmy Cibulkové,
když nic nemusí?
Ona, i když nic nemusí, tak to vypadá, že musí
pořád (směje se). Mně stačí spát pět hodin.
Vstávám mezi pátou a půl šestou ráno bez ohle-
du na to, v kolik jdu spát. Ale umím zhruba
na hodinu vypnout přes den. Všechno ve mně
mlčí, spinká. A pak, kolem páté odpoledne, se
jako lusknutím prstů zase všechno rychle na-
startuje.
Není vysilující být denně na jevišti?
Naopak! Lidé nám říkají, máte krásnou profesi,
můžete být čímkoliv a kdekoliv. A pak to
kouzlo! Když vcházíte na jeviště, začnou
pracovat úplně jiné síly, všechno se rázem
změní. Současně energii vydáváte i přijímáte.
Své osobní trable necháváte za oponou.
Sama sobě závidím.
Prý si dokážete otipovat diváky po pár
minutách na jevišti.
Do dvou minut. Potom už vím, jak se to bude
odvíjet dál, jak budeme sdílet naše společné
tajemství. Když se to povede, jsem obdarovaná.
Čím vás uhranul Fran�ois Villon?
(Divadelní hra Všechno jen do putyk
a ženským!, pozn. aut.)
Čím je Villon i po pěti stech letech neuvěřitelně
moderní autor? Snad proto, že jednoduchými
prostředky obsáhl ve svých verších absolutně
všechno? Snad proto, že útočí na srdce, na zá-
kladní lidskou schopnost přežít? Byl to génius.
Hrála jsem spoustu překrásných rolí a předsta-
vení, které bych dlouho vyjmenovávala. Přesto-
že nevím, jaká představení mě ještě potkají,
Balady Fraçoise Villona pro mě navždy
zůstanou na absolutní špici.
Jako vášnivá cestovatelka jste projela kus
světa. Vybaví se vám nějaký exotický pokrm?
Dobrodružstvím byla Guatemala. Silnou slepičí
polévku, kterou nám vařili indiáni, už žádná
podobná nepřebila. V dřevěné horské boudě
jsme ji z jednoho plecháče jedli společně všichni.
A když si vzpomenu, kolik palců se v ní
vymáchalo! Ale lepší polévku jsem nejedla!
Neměla jste strach?
Měla. Že už vidím dno a že nebude (směje se).
Na cestách strach nemívám. Jsem očkovaná,
piju balenou vodu a každé ráno do sebe hodím
hrst čerstvých chilli papriček. Pak můžu
jíst cokoliv.
55
Tescoma magazín
|
K čemu člověk
rychle zahoří,
to rychle opouští
Z natáčení pokračování TV seriálu Znamení koně