188 / 350
PAVEL CABAN
CYIL 4 ȍ2013Ȏ
ší kapitoly jsou věnovány některým relevantním prvkům právní úpravy jurisdik-
ce a závazku
aut dedere aut iudicare
obsaženým v mezinárodních úmluvách urče-
ných ke stíhání závažných zločinů mezinárodního významu a je v nich poukázáno
na závěry, k němuž dospěl Mezinárodní soudní dvůr ve svém nedávném rozsudku
týkajícím se „otázek ohledně závazku stíhat nebo vydat“ z 20. července 2012. Ná-
sledně jsou srovnány některé charakteristické prvky „smluvní universální jurisdik-
ce“ a podmínky pro uplatnění universální jurisdikce podle mezinárodního práva
obyčejového (poukázáno je mj. na určité analogie mezi uplatňováním „obyčejové“
universální jurisdikce
in absentia
a oprávněním každého smluvního státu Úmluvy
OSN proti mučení a dalších obdobných úmluv domáhat se vůči státu, na jehož
území se nachází údajný pachatel, plnění příslušných závazků podle těchto úmluv,
jak toto oprávnění vyložil v uvedeném rozsudku Mezinárodní soudní dvůr). Zmí-
něna je též teoretická možnost, že by se obyčejový a „smluvní“ režim universální
jurisdikce mohly v budoucnu sblížit, jakož i role, již by v tomto procesu případně
mohla hrát navrhovaná mnohostranná úmluva o mezinárodní spolupráci ve věcech
trestních ve vztahu ke zločinům podle mezinárodního práva. Závěrečná kapitola je
věnována krátkému popisu základních prvků režimu universální jurisdikce obsaže-
ného v českém trestném právu.
Key words:
universal jurisdiction, exercise of universal jurisdiction
in absentia
,
subsidiarity, obligation
aut dedere aut iudicare
, treaty obligations
erga omnes
, Czech
Criminal Code
On the Author:
JUDr. Pavel Caban, Ph.D. (*1976) graduated from the Faculty of
Law of Charles University in Prague (1999), where he also received his Ph.D. (2006)
and externally taught public international law (2006 – 2009). He is an employee
of the Ministry of Foreign Affairs of the Czech Republic: from 2000 to 2009 he
worked at the International Law Department of the Ministry of Foreign Affairs;
since November 2009 he has been posted in the Embassy of the Czech Republic in
the Kingdom of the Netherlands.
The article was written in the author’s private capacity. The author would like to
express his gratitude to Mgr. Miroslav Kubíček for his valuable comments on the
first draft of the article.
I. Introduction
Universal jurisdiction appears to be an indispensable, although currently rather
theoretical, component of the gradually evolving global system of the international
criminal justice. International criminal tribunals, notably the International Criminal
Court, are essential and irreplaceable, but necessarily only a partial actor in the efforts
to enforce international criminal justice, since their jurisdiction is not (for the time
being) universal and, having regard to their capacities, they are and will be able to