SLP 11 (2016)

motivech (někdy largo sensu nazýváno jako hate crime 30 ). Útoky na identitu jednotlivců s sebou totiž podle Soudu nezbytně nesou následky spočívající v pocitech strachu, úzkosti a nejistoty. 31 Jako nezbytný aspekt účinného vyšetřování špatného zacházení proto Soud z článku 3 ve spojení s článkem 14 (zákaz diskriminace) Úmluvy v rele- vantních případech vyvozuje rovněž povinnost zkoumat rasové či jiné diskriminační motivy a stíhat tyto případy špatného zacházení v celé jejich šíři. Porušení příslušných pozitivních závazků procesní povahy vyplývajících z článku 3 ve spojení s článkem 14 Úmluvy tak Soud shledal například v souvislosti s vyšetřováním násilné potyčky mezi soukromými osobami, kdy útočníci na stěžovatele, původem ze Súdánu, zaútočili údajně z důvodu odlišné barvy pleti, 32 nebo v případě násilných napadení motivo- vaných údajně homofobními důvody, 33 ale také v souvislosti s rasově motivovanými verbálními útoky, 34 a to právě z důvodu, že orgány činné v trestním řízení neučinily přiměřené a rozumně očekávatelné úkony za účelem odhalení případného diskrimi- načního motivu jednání pachatelů. ͸.ͺ Požadavek na adekvátní právní rámec Nezbytným předpokladem pro naplnění výše uvedeného pozitivního procesního zá- vazku je zejména vytvoření a naplňování adekvátního legislativního rámce k předcházení a postihování špatného zacházení. 35 Úmyslné zacházení zakázané článkem 3 Úmluvy (tedy jak mučení, tak nelidské či ponižující zacházení) vyžaduje zásadně trestní postih. 36 Primárním předpokladem stíhání špatného zacházení trestními prostředky je proto po- stižitelnost předmětného jednání podle trestních předpisů. Jinými slovy, zakázané za- cházení tak, jak je pojímáno v příslušné judikatuře Soudu, musí být jako trestný čin definované také vnitrostátním právem. Je-li potom takové zacházení prokázáno, udělený trest musí být dostatečně odrazující, aby zabránil obdobnému zacházení v budoucnu. 37 Přístup Soudu v zásadě nespočívá v poskytnutí konkrétního návodu, jak by měly státy adekvátně upravit skutkové podstaty trestných činů spočívajících ve špatném za- cházení. Soud však již v minulosti několikrát shledal, že trestněprávní legislativa žalo- vaného státu neumožňuje předcházet špatnému zacházení a účinně jej stíhat. 30 Srov. URL ; [cit. dne 6. 1. 2017] 31 ESLP, Identoba a ostatní v. Gruzie , č. 73235/12, rozsudek ze dne 12. 5. 2015, par. 71 32 ESLP, Abdu v. Bulharsko , č. 26827/08, rozsudek ze dne 11. 3. 2014 33 ESLP, M. C. a A. C. v. Rumunsko , č. 12060/12, rozsudek ze dne 12. 4. 2016 34 ESLP, R. B. v. Maďarsko , č. 64602/12, rozsudek ze dne 12. 4. 2016 35 Srov. ESLP, M. C. v. Bulharsko , č. 39272/98, rozsudek ze dne 4. 12. 2003, par. 150 a 152 36 Např. ESLP, Krastanov v. Bulharsko , č. 50222/99, rozsudek ze dne 30. 9. 2004, par. 48. Zde je třeba po- dotknout, že úmysl, jako ostatně množství jiných pojmů používaných Soudem, je v uvedeném kontextu třeba chápat odlišně od pojetí tuzemské trestněprávní nauky. Úmyslné ( willful , deliberate ) jednání, které podle Soudu vyžaduje trestněprávní postih, totiž ve skutečnosti může odpovídat nedbalostnímu jednání ve smyslu § 16 trestního zákoníku; srov. například případy Kummer v. Česká republika a Bureš v. Česká republika (cit. výše). 37 Např. ESLP, Gäfgen v. Německo , cit. výše, par. 123-125

107