SLP 11 (2016)

zásah do duševní integrity či důstojnosti oběti 51 či případný diskriminační motiv jed- nání. 52 S výše uvedeným souvisí i skutečnost, že mnohdy může být špatným zacházením ve smyslu článku 3 Úmluvy až soubor dílčích jednání či opomenutí, které vykonaly různé osoby. V těchto případech je nicméně stát povinen vyšetřit, zda za situaci, kte- rá ve svém souhrnu dosáhne intenzity špatného zacházení, nenese odpovědnost, byť nedbalostní, určitá osoba, např. ta, která za účelem zamezení špatnému zacházení ne- přijala adekvátní opatření, ač k tomu byla z důvodu svého postavení povinna. 53 Trestní právo tak musí umožňovat postihovat situaci jako celek, byť její jednotlivé složky nedosahují samy o sobě intenzity špatného zacházení . Základním pravidlem je, že článek 3 Úmluvy vyžaduje trestní postih toliko úmy- slného jednání, přičemž u nedbalostního jednání postačí v zásadě občanskoprávní ochrana. 54 Úmysl ve vztahu ke špatnému zacházení ve smyslu článku 3 Úmluvy se nic- méně odlišuje od zavinění ve formě úmyslu ve smyslu českého trestního zákoníku (viz níže). Z judikatury Soudu totiž vyplývá, že trestní právo musí postihovat i ty případy špatného zacházení, kdy se úmysl pachatele vztahuje toliko k jednání samotnému, za- tímco jeho následek je pokryt jen nedbalostním zaviněním. 55 Vnitrostátní právo tudíž musí zakotvit trestnost i některých forem nedbalostního špatného zacházení . Soud k tomuto závěru dospěl v kontextu potenciálně nebezpečných činností, kdy konstato- val, že jde-li o nedbalostní jednání (opomenutí) odpovědné osoby, které je závažnější než prostý omyl v úsudku či neopatrnost, kdy si je daná osoba vědoma možných dů- sledků a přesto nepřijme potřebná opatření, ke kterým je oprávněna a která by hrozící nebezpečí odvrátila, Úmluva vyžaduje, aby daná událost byla trestněprávně vyšetřena a odpovědné osoby byly adekvátně potrestány. Soud tuto povinnost trestního postihu nedbalostního jednání dovodil jak u průmyslových činností, 56 tak u zanedbání ochra- ny před důsledky předvídatelných přírodních katastrof. 57 Obdobně pak tento princip Soud uplatnil na situace v zařízení sociálních služeb, kde špatné zacházení vyplýva- jící ze špatných podmínek panujících v zařízení (nedostatek potravy, léků, vytápění 51 Tamtéž, par. 74 52 ESLP, M. C. a A. C. v. Rumunsko , č. 12060/12, rozsudek ze dne 12. 4. 2016, par. 124 53 Např. ESLP, Nencheva a ostatní v. Bulharsko, č. 48609/06, rozsudek ze dne 18. 6. 2013, par. 125-126 54 Např. ESLP, V. C. v. Slovensko, č. 18968/07, rozsudek ze dne 8. 11. 2011, par. 126 55 Např. ESLP, Bureš v. Česká republika, č. 37679/08, rozsudek ze dne 18. 10. 2012, par. 80 a 132, v němž Soud případ, kdy lékař rozhodl o použití omezovacího prostředku (připoutání k lůžku), aniž by byly zkou- šeny alternativní způsoby řešení situace a dotyčná osoba byla v zásadě toliko neklidná, označil za úmyslné jednání, které stát musí účinně vyšetřit, byť lékař nijak nezamýšlel danou osobu ponížit či jí jinak ublížit. Je však třeba zmínit, že v případech, kdy úmyslné jednání pachatele (ve smyslu úmyslu vztahujícího se toliko k jednání samotnému a nikoli již k následku), které má za následek ponižující zacházení ve smyslu článku 3 Úmluvy, neobsahuje prvek použití fyzické síly vůči oběti, Soud nevyžaduje bezvýjimečně trestní postih takového jednání (ESLP, Miroslaw Garlicki v. Polsko, č. 36921/07, rozsudek ze dne 14. 6. 2011, par. 77; a contrario, ESLP, Amarandei a ostatní v. Rumunsko, č. 1443/10, rozsudek ze dne 26. 4. 2016). 56 Např. ESLP, Öneryildiz v. Turecko , č. 48939/99, rozsudek velkého senátu ze dne 30. 11. 2004, par. 93-94 57 Např. ESLP, Budayeva a ostatní v. Rusko, č. 15339/02, rozsudek ze dne 20. 3. 2008, par. 140-145

110