SLP 11 (2016)

moc spolupracovat s dalšími mezinárodními, regionálními a národními mechanismy a institucemi pro prevenci mučení a jiného špatného zacházení. 4 Primární mandát Podvýboru za účelem návštěv jednotlivých smluvních stran sou- visí s otázkou, zda-li Podvýbor potřebuje výslovný souhlas dotčeného státu k návštěvě detenčních zařízení v rámci jeho jurisdikce a pod jeho kontrolou. S tím souvisí i způ- sob, jakým je stanoven program návštěv. Článek 13 (2) Opčního protokolu stanoví, že Podvýbor po interní konzultaci oznámí smluvním stranám program návštěv, tak aby mohly přijmout praktická opatření potřebná k jejich uskutečnění. Smluvní strany však nemají možnost odsouhlasit či jakkoli jinak podmínit konání návštěv či jejich pro- gram. Opční protokol hovoří v tomto směru jasně, když stanoví, že návštěvu smluvní strany lze uskutečnit bez předchozího souhlasu dotčené vlády. Účelem oznámení o konání návštěv a jejich dat smluvním stranám je pouze usnad- nění jejich uskutečnění. Smluvní strany by rozhodně návštěvám neměly jakkoli bránit. Pokud jde o vlastní program návštěv, ten byl v prvním roce fungování Podvýboru určen losem, 5 a v dalších letech pak stanoven na jednání Podvýboru. Program návštěv zohledňuje zejm. datum ratifikace, zda-li byl ustaven národní preventivní mechanis- mus, rovnoměrné zeměpisné zastoupení, velikost státu a naléhavost prevence mučení a špatného zacházení v konkrétní smluvní straně. 6 Na druhé straně se však nelze domnívat, že by Podvýbor mohl uskutečnit návštěvu bez jakéhokoli oznámení dotčeným smluvním stranám. Pro účely návštěv jednotli- vých detenčních zařízení na území smluvní strany článek 14 (1)(e) Opčního protokolu umožňuje, aby si Podvýbor jednotlivá zařízení, jež si přeje navštívit, sám vybral, stejně jako osoby, s nimiž chce hovořit. V praxi se tedy nejedná o právo utajeného, nýbrž neomezeného přístupu do všech detenčních zařízení. 7 S odkazem na článek 13 (2) Opčního protokolu, který vyžaduje, aby státy přijaly nezbytná praktická opatření s cílem umožnit návštěvu, lze argumentovat, že dané usta- novení se použije jak v případě návštěv smluvních stran, tak i v rámci návštěv jednotli- vých detenčních zařízení. Z toho by bylo možné vyvodit, že jelikož jsou smluvní strany povinny zajistit neomezený přístup Podvýboru, mohly by být oprávněny požadovat určení detenčních zařízení předem, tak aby do nich mohly zajistit přístup. Opční pro- tokol je v tomto směru podobně nejasný jako Evropská úmluva pro zabránění mučení. Praxe smluvních stran Protokolu však respektuje právo Podvýboru navštívit konkrétní detenční zařízení bez jejich předchozí identifikace orgánům smluvních stran. Jedním z nejožehavějších témat je pravomoc uspořádat návštěvy Podvýboru mimo jejich řádný program na příslušný kalendářní rok, tzv. příležitostné ( ad hoc ) či následné 4 Viz. Přístup Podvýboru k prevenci mučení a špatného zacházení na základě Opčního protokolu, CAT/ OP/12/6, odst. 4 5 1. Výroční zpráva Podvýboru, CAT/C/40/2, ze dne 14. května 2008, odst. 14 6 Ibid 7 Opční protokol, čl. 14, odst. 1 c)

41