SLP 11 (2016)

ných a s postižením jsou dlouhodobě neuspokojivé 13 a ke zlepšení dochází spíše jen v individuálních případech. ͺ.ͺ Monitoringem se prevence špatného zacházení nevyčerpává Lze uzavřít, že monitoring, ačkoli relativně intenzivní, neřeší problém nedůstojného či špatného zacházení ani ve vztahu k navštívenému zařízení (podmínky v některých zařízeních se nezlepšily ani po opakované návštěvě), ani systémově. Při náležité analýze získaných poznatků však monitoring přináší náměty pro preventivní opatření, ať už v rovině moci výkonné (inspekce, dozor státního zastupitelství) či zákonodárné (pre- cizace právního rámce pro výkon citlivých činností). Součástí realizace závazků státu na poli prevence špatného zacházení pak musí být adekvátní využití těchto námětů. Jde o požadavek vycházející z dynamického pojetí prevence mučení, jak jej předklá- dá Podvýbor pro zabránění mučení: úsilí státu se nemá zaměřovat jen na podmínky detence, ale také na procesní záruky, standardní kontrolní mechanismy a stížnostní mechanismy. Podvýbor prevenci představuje jako mnohostranné a multidisciplinární úsilí. 14 ͻ. Povaha zjištěného špatného zacházení Systematické návštěvy veřejného ochránce práv přináší poznatky o špatném zachá- zení jak v zařízeních omezení svobody tzv. de iure, tak v zařízeních, kde je omezení dů- sledkem závislosti na poskytované péči. Následující úvahy o povaze špatného zacházení předznamenal již předchozí výklad, nicméně bude užitečné je shrnout. Lze říci, že typ omezení svobody určuje typickou povahu špatného zacházení. Tam, kde existují výrazné systémové deficity – v oblasti financování, právní úpravy či kontro- ly, přidávají se k individuálním excesům také nepříznivé materiální podmínky a nepří- pustné snižování standardu zacházení. V zařízeních poskytujících péči vyvstává fenomén zvláštního účinku kumulace více okolností, jako je příliš přísný režim, zanedbávání v oblasti ošetřovatelské péče a nerespektování individuality člověka, které samy o sobě patrně nemají ještě intenzitu špatného zacházení, ale ve vzájemném spojení vytváří nesnesitelný stav dehumanizace a ponižujícího zacházení. Podmíněnost systémovými okolnostmi snižuje vliv těch, s kým lidé omezení na svobodě přicházejí do styku, totiž jednotlivých zaměstnanců, na výslednou podobu zacházení, ba dokonce způsobuje jejich sekundární viktimizaci, když se situace v zařízení stane nesnesitelnou i pro ně samotné. Efekt kumulace menších zásahů zase problematizuje přičítání špatného za- cházení konkrétním pečujícím. Při zvažování vhodné odezvy na špatné zacházení – reaktivní i preventivní – je tedy zapotřebí jeho povahu dobře poznat. Jinou odezvu vyžaduje zacházení mající příčinu 13 Veřejný ochránce práv. Věznice. Zpráva ze systematických návštěv veřejného ochránce práv, 2016, do- stupné na URL [cit. 28. 11. 2016], s. 32 a násl. 14 Poznámka pod čarou 6

60

Made with