SLP 11 (2016)

v působení jednotlivce, jinou v případě působení instituce jako celku a jinou v případě dopadů systémových daností. Tam, kde jde o systémově podmíněné špatné zacházení, zjevně nestačí pouze je vyšetřovat a postihovat jednotlivé případy, což je samozřejmě obecně nezbytné pro zabránění rozšíření beztrestnosti. Zvláštní citlivost dále vyžaduje zhodnocení závažnosti nikoli fyzického strádání, ný- brž „neviditelného“ psychického utrpení, jehož působení může i samo o sobě dosáh- nout úrovně špatného zacházení. ͼ. Implementace doporučení národního preventivního mechanismu Jak se zjištěními dále pracovat, je otázka, kterou si veřejná ochránkyně práv a její tým klade denně. Z preventivního charakteru činnosti národního preventivního me- chanismu vyplývá zaměření na to, aby vnitrostátní orgány, které na špatné zacházení upozorní, skutečně přijaly přiměřené kroky a zabránily mu. Z toho vyplývají aktivity ochránce, které monitoring doplňují. Již jsem zmínila formulování a šíření standardů zajištění dobrého a prevence špat- ného zacházení. Jednou z cest, jak toho dosáhnout, je prosazování standardů a dopo- ručení ze zpráv Výboru CPT. Zjištění systémové povahy dávají vzniknout systémovým a legislativním doporu- čením ochránce; jsou obsažena, podobně jako standardy, převážně v tzv. souhrnných zprávách, které ochránce adresuje ústředním orgánům státní správy. Dále ochránce ve zvláštních, řekněme okolnostmi vynucených případech podává podnět k provedení kontroly a případně k postihu – správnímu či trestnímu. Tím se komunikace s inspekčními orgány a státním zastupitelstvím nevyčerpává. Národní preventivní mechanismus s nimi sdílí své zkušenosti při vhodných příležitostech, jakými se ukázala být jednání o vybraných tématech či školení. Cílem je především zvýšení roz- poznávací schopnosti pro různé formy zanedbávání a špatného zacházení. ͽ. Kriminalizace špatného zacházení S ohledem na vše dosud uvedené je příhodné učinit na tomto místě krátké zasta- vení nad otázkou kriminalizace špatného zacházení, neboť jde o typický příklad limitu, na který monitorující orgán narazil a který patrně vyplývá z řady specifik špatného zachá- zení. V průběhu uplynulých deseti let vyústila práce národního preventivního mechanis- mu v podání jen několika podnětů k provedení trestního stíhání. (Jde o projev samotné povahy monitoringu, jehož cílem je prevence, nikoli vyšetřování a represe.) Nicméně z několika závažných případů, kde okolnosti vylučovaly efektivní nápravu do budouc- na jen pomocí doporučení, vznikly „strategické“ kauzy, které ochránce dále sleduje. Ukazuje se, že témata péče nejsou orgánům činným v trestním řízení blízká. Nezasvěcený nezná podrobnosti povinností poskytovatele zdravotní/sociální péče, po- jem oprávněnosti použití restriktivních opatření či režimu, rozdíl mezi svéprávností a právem na volný pohyb, nutné předpoklady zachování důstojnosti člověka s demencí

61