SLP 11 (2016)

však může být jejich průvodním jevem doslova zlomení svobody člověka a narušení jeho psychického zdraví – a tyto důsledky nemusejí být a zpravidla nejsou zamýšlené. Jako relevantní se proto jeví potřeba provedení analýzy určitých zdravotních výkonů z hlediska vnitrostátního i mezinárodního práva. Mezinárodněprávním referenčním rámcem bude nejen Úmluva OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, ale s ohledem na systém ochrany lidských práv Rady Evropy v evropském prostoru také úmluva Rady Evropy a související judikatura Evropského soudu pro lidská práva. Zaměříme se přitom na dva fenomény, které jsou OSN i Radou Evropy odmítány a zároveň tvoří součást české zdravotnické legislativy a praxe. V obou případech se přitom budeme zabývat otázkami psychiatrické péče . Půjde o nejspornější aspekty používání omezovacích opatření a o provádění dobrovol- ných chirurgických kastrací v souvislosti s léčbou sexuálních delikventů. ͸. Relevantní ustanovení Úmluvy OSN proti mučení Definice mučení obsažená v čl. 1 odst. 1 Úmluvy OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (dále jen „ Úmluva “) vyžaduje určitou množinu kvalifikovaných úmyslů pachatele. 1 Výkony zdravotní péče, které jsou motivovány snahou o ochranu společnosti, pacientova okolí nebo pacienta samého, tak nelze považovat za mučení. Je však zřejmé, že i tyto výkony mohou před- stavovat významný zásah do pacientovy tělesné a duševní integrity a že tento zásah může být z lidskoprávní perspektivy neobhajitelný. V kontextu Úmluvy je možné tyto výkony kvalifikovat jako jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení ve smyslu čl. 16 odst. 1 Úmluvy, který stanoví: Každý stát, který je smluvní stranou této Úmluvy, se zavazuje zabránit na kterémkoli území pod jeho jurisdikcí dalším činům krutého, nelidského či ponižujícího zacháze- ní nebo trestání, které nespadají pod mučení, jak je vymezeno v článku 1, jsou-li takovéto činy spáchány veřejným činitelem nebo jinou osobou jednající z úředního pověře- ní nebo z jejich podnětu či s jejich výslovným nebo tichým souhlasem . Zejména se použijí závazky obsažené v článcích 10, 11, 12 a 13 s tím, že odkaz na mučení se nahra- dí odkazem na jiné formy krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. [Zdůrazněno autorem] Všechny uvedené články přitom mohou být pro oblast poskytování zdravotních služeb relevantní. 1 Čl. 1 odst. 1 Úmluvy: „Pro účely této Úmluvy výraz ‚mučení‘ znamená jakékoli jednání, jímž je člověku úmyslně působena silná bolest nebo tělesné či duševní utrpení s cílem získat od něho nebo od třetí osoby informace nebo přiznání, potrestat jej za jednání, jehož se dopustil on nebo třetí osoba nebo z něhož jsou podezřelí nebo s cílem zastrašit nebo přinutit jej nebo třetí osobu nebo z jakéhokoli jiného důvodu založeného na diskriminaci jakéhokoli druhu, když taková bolest nebo utrpení jsou působeny veřejným činitelem nebo jinou osobou jednající z úředního pověření nebo z jejich podnětu či s jejich výslovným nebo tichým souhlasem. Toto vymezení nezahrnuje bolest nebo utrpení, které vznikají pouze v důsledku zákonných sankcí, jsou od těchto sankcí neoddělitelné nebo jsou jimi vyvolány náhodou.“

66