SLP 11 (2016)

Z tohoto obecného zákazu může zákon učinit výjimku (jak je tomu v případě níže při- blíženého institutu povinného léčení). 5 Zákaz krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení je naproti tomu absolutní: žádný společenský zájem ani jakékoliv výjimečné okolnosti nemohou takové jednání legitimizovat. V tomto smyslu je ovšem významné uvědomit si, že oproti mučení nebo krutému zacházení ze strany represivních orgánů státu je rozeznávání mezi špatným zacházením a přípustným jednáním patrně nejob- tížnější v oblasti poskytování zdravotní péče. 6 Význam přitom má vztah čl. 7 odst. 2 Listiny k čl. 8 Listiny, který zakotvuje garanci osobní svobody: osoba zbavená osobní svobody se totiž nachází ve zvlášť zranitelném postavení a je vystavena zvýšenému ne- bezpečí zásahů do své integrity. 7 Zásadní význam má ochrana fyzické a duševní integrity osoby také v právu sou- kromém. Především současný občanský zákoník 8 se svou obecnou tendencí k pro- sazování autonomie vůle klade na ochranu integrity stěžejní důraz. Mezi zásadami soukromého práv tak v § 3 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku nacházíme právo každého na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí. Ačkoliv k ochraně tohoto práva slouží především veřejnoprávní prostředky, občanský zákoník jej jednoznačně prohlašuje za jednu ze základních hodnot, na kterých stojí. 9 Ochrana osobní integrity člověka je přímo obsažena v § 91 občanského zákoníku, který stanoví, že „člověk je nedotknutelný“ . Ustanovení § 93-103 konkretizují podmín- ky zásahu do integrity. Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmín- kách jejich poskytování (dále jen „ zákon o zdravotních službách “) pak v § 34 sta- novuje obecnou úpravu svobodného a informovaného souhlasu k zásahu do integrity v kontextu poskytování zdravotních služeb. Právě svobodný a informovaný souhlas pacienta je právním důvodem poskytnutí konkrétní zdravotní služby, bez něhož je toto poskytnutí v rozporu s právem coby neoprávněný zásah do pacientovy integrity. 10 Z obecného zákazu zásahu do tělesné a duševní integrity člověka bez informovaného souhlasu však existují výjimky. Jinak vyjádřeno, zasáhnout do integrity lze také na zá- kladě právních důvodů odlišných od informovaného souhlasu; tyto alternativní právní 5 Na tomto místě připomeňme závěr Krajského soudu v Brně, podle něhož „výjimečné případy vnucené zdravotnické péče (tj. péče poskytované bez souhlasu či zástupného souhlasu pacienta) nelze vykládat exten- zivně, nýbrž nutno naopak šetřit podstatu a smysl základních práv a svobod a vyloučit jejich zneužití k jiným účelům, než pro které byla stanovena.“ Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. srpna 2011, sp. zn. 24 C 3/2011 6 Srov. LANGÁŠEK, Tomáš. Komentář k čl. 7 Listiny základních práv a svobod, op. cit., s. 208-209 7 Srov. ibid ., s. 196 8 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 9 Srov. LAVICKÝ, Petr. Komentář k § 3 občanského zákoníku. In LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 53 10 K informovanému souhlasu srov. HOLČAPEK, Tomáš, SALAČ, Josef. Informovaný souhlas. In ŠUSTEK, P., HOLČAPEK, T. a kol. Zdravotnické právo. Praha: Wolters Kluwer, 2016, Kapitola 7, s. 232-262. K obecné problematice informovaného souhlasu srov. blíže ŠUSTEK, Petr, HOLČAPEK, Tomáš. Informovaný souhlas. Praha: ASPI, 2007

68