SLP 11 (2016)

důvody jsou taxativně vymezeny v § 38 až 40 zákona o zdravotních službách. Jedná se o případy povinného léčení a o zásah ve stavu nouze. 11 Pojem povinné léčení obecně označuje povinnost pacienta strpět zásah do své tělesné či duševní integrity v případech stanovených nejčastěji právními předpisy na ochranu zdraví. Tato povinnost přitom obvykle vzniká rozhodnutím orgánu veřejné moci, ale v některých případech také přímo ze zákona. Povinné léčení je přitom poněkud zjedno- dušující označení, už proto, že zahrnuje také případy zásahu do integrity, které bychom běžně léčením nenazvali, např. povinnost podrobit se stanoveným ochranným očková- ním 12 nebo protiepidemickým opatřením. 13 Pod povinné léčení se dále řadí ochranné léčení uložené podle zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku 14 či léčení stanovených infekčních onemocnění podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, 15 ale např. také vyšetření nebo znalecké zkoumání v rámci soudního řízení. 16 Stavem nouze se v tomto kontextu rozumí situace, kdy se osoba nachází v náhlém nebezpečí života či zdraví, vyžaduje neodkladné provedení zákroku, který je nezbyt- ný pro její zdraví (je k jejímu přímému prospěchu) a souhlas nelze získat. Jedná se tedy o situace, kdy osoba oprávněná poskytnout informovaný souhlas toho není schopna nebo s ní nelze včas navázat kontakt. Mezi případy stavu nouze lze zařadit také situaci, kdy pacient ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a jeví známky duševní poruchy nebo touto poruchou trpí (tehdy bude pacient hospitalizován v zařízení psychiatrické péče) nebo je pod vlivem návykové látky (pak bude pacient hospitalizován na tzv. záchytné stanici), pokud hrozbu pro pacienta nebo jeho okolí nelze odvrátit jinak. Specifická pravidla se pak vztahují na poskytnutí zdravotních služeb bez souhlasu nezletilému pacientovi nebo pacien- tovi s omezenou svéprávností. Pokud je pacient hospitalizován z důvodu stavu nouze, je poskytovatel zdravot- ních služeb povinen informovat osobu oprávněnou k přijímání informací o zdra- votním stavu pacienta (určenou podle § 33 zákona o zdravotních službách), není-li taková osoba, některou z osob blízkých, popřípadě osobu ze společné domácnosti, nebo zákonného zástupce pacienta, pokud jsou mu tyto osoby známy, a pokud není 11 K provádění zdravotních zákroků bez souhlasu srov. HOLČAPEK, Tomáš. Zákroky bez souhlasu. In ŠUSTEK, P., HOLČAPEK, T. Zdravotnické právo. Praha: Wolters Kluwer, 2016, Kapitola 7.1.2, s. 234-235 12 Srov. § 45 a násl. zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví 13 Upravena předně v množství ustanovení zákona o ochraně veřejného zdraví, dále srov. § 7 vyhlášky č. 306/2012 Sb., o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a o hygienických požadavcích na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče 14 Jedná se o jedno z ochranných opatření, srov. § 99 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník 15 Tato povinnost je uložena § 70 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Infekční onemoc- nění, jejichž nositelé jsou povinni podstoupit léčení, jsou taxativně stanovena v Příloze č. 2 vyhlášky č. 306/2012 Sb., o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a o hygienických požadavcích na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče 16 Srov. § 127 odst. 4 občanského soudního řádu, § 38 zákona o zvláštních řízeních soudních, § 114, § 116 až 118 trestního řádu

69