DESET LET ZA ČÍNSKOU ZDÍ

svých požitků a jdou hlásat Krista? Dosud znějí ta jasná slova: »Hle, pravím vám: Pozdvihněte očí svých a podívejte se na krajiny, že jsou již bílé ke žni.« - »Jiný jest, jenž rozsévá, a jiný, jenž žne.« Kristus osvěcuje člověka, rozsévá - a hledá žence, misio– náře ... Na misijních cestách jsem nejednou žasnul, jak ne– patrné události, shody i protivenství různého druhu bývají příležitostí ke spáse duší. Jak praví božsk)• Spasitel: »Já jsem vás poslal žnouti, o čem jste ne– pracovali.« Tak tomu jest vždy. Podle sv. Tomáše pro spásu upřímné duše by vykonal Bůh i zázrak, posláním jí svého anděla. Pohlédneme-li na světové pole misijní činnosti, se– známe, že nejrozsáhlejší a nejnevděčnější jest střední vysoká Asie, Mongolsko a Tibet v rozměrech 5000 X 3000 km. Tyto suchopáry velehor, pouští a stepí jsou dosud nedostupny misijní činnosti. A přec buďtež zde udány dva případy skutečně neobyčejné. Z divokého mongolského národa, který před sedmi stoletími co metla Boží šlehal kraje Asie a Evropy, z tohoto národa byl vysvěcen první kněz na svátek Narození Páně roku 1854. Podivuhodnými cestami vedla božská Prozřetelnost tuto vyvolenou duši. V Mongolsku velmi oblíbeny jsou poutě k různým posvátným horám a chrámům. Karavany poutníků, pestře oděných žlutým a červeným hedvábím, oká– zale táhnou krajem, uvelebeni na vysokých velblou– dech. Pro bohatce jest to zábavný výlet a příležitost útrat. Jest však jiný druh putování, kajícného, stro– hosti skoro neuvěřitelné, zvaný »aldan murgul«. Zbož– ný Mongol složiv slib, aby obdržel od Budhy neoby– čejnou milost, vydá se na pout do U-tai-šan, do Pe– kingu nebo do Lhassy, ne však na koni nebo na vel– bloudu, ani ne pěšky jako obyčejný poutník, nýbrž po každém kroku se klade na tvář a bije čelem o zem, měře tak délkou svého těla celou vzdálenost cesty! Za den nevykoná více než 2 km, takže cesta jeho t rvá často celé roky! Takoví poutníci si připevňují na dlaně deštičky, aby si při kladení se na zem nepora"'– n ili rukou, a kolem těla ovazují koženou zástěru, ji– nak by již prvního dne byly ze šatů pouhé cáry. 111