DESET LET ZA ČÍNSKOU ZDÍ

»Jiné podobenství předložil jim řka: Podobno jest království nebeské člověku, který našel dobrého se– mene na poli svém; a když lidé spali, přišel jeho ne– přítel, nasel koukol mezi pšenici a odešel.« (Mat. XIII., 24-25.) Slyšíme tu výtku Božského Spasitele? Lidé spali, katolíci spali, a spí namnoze dosud! ... Rozši– řovati hranice království světla, království Božího, jest povinnosH a v moci každého. Vzpomeňme Sama– ritánky. Obrácení mongolského lamy, prvního to mon– golského kněze, obrácení čínského lékaře ve Lhasse, zajisté byly vyprošeny některou skrytou duší, která nespala. Věříme v obcování svatých. Tzekiang 1932. ČÍNSKÉ SŇATKY Sňatky jsou v Číně prvotřídní událostí. Dle starého zvyku nevěstu nevolí ženich, ale jeho rodíce. Ve zdej– ším kraji jsou děti zasnubovány od nejútlejšího mlá– dí; děvčátka jsou dávána, již několik měsíců po naro– zení, do rodiny ženichovy co snoubenky. V domě že– nichově žijí až. do dne svatby. Často přes den vidím mnoho červených neprodyšně u:z;avřených palankinú (přenosných sedadel), odnášejících nevěsty do domú ženichů (před svatbou se vrátí nevěsta k rodičům). Tak důležitá událost jako svatba, jest předem určena dle »kalendáře hadače«. Sňatek se může díti jen v šťastný den, který určí hadač; běda, byl-li by uza– vřen v den jiný! Proto téhož dne tolik sňatků! Na př. 29, den 10. měsíce. I naši křesťané se namnoze při­ způsobují tomuto zvyku s ohledem na své pohanské příbuzné. Nevěsta jest oděna v červené hedvábí, na hlavě má korunu a ve svém palankinu jest jako krá– lovna. Svatbě se říká »Červená věc« (událost) = ra– dost (červeň, barva radosti). Vdává-li se vdova, jest věc úplně odlisná. Číňané považují provdání vdovy za něco nepřístojného a takový sňatek se odbývá bez veškeré okázalosti, .ba často v noci. Za vdovu se dává dvojnásobný obnqs (t. j. 200-300 zdejších dolarů). Jest to jaksi pokuta pro ženicha, obyčejně rovněž vdovce, vyřízení sňatku vdov se děje neobyčejně rychle. Jeden můj křesťan, vdovPI'.kterv si vzal vdovu 116