DESET LET ZA ČÍNSKOU ZDÍ

loňského roku, mne usilovně prosil a konečně uprosil, abych mu půjčil peníze. Dával mi pádný důkaz: »Otče, pravil, »jest to jako na trhu, kde se prodávají dobyt– čata, nekoupím-li já tu vdovu, zítra bude snad již po– zdě.« A skutečně byl ten sňatek rychle sjednán takže, jsa 20 km dále v jedné misii, musil jsem téhož dne do osady mého vdovce-ženicha, jelikož vdova, kterou si bral, byla pohanka a bylo třeba sňatek uzákoniti. Křesťané mi večer řekli, že nevěsta přijde v noci a že mne vzbudí. Skutečně po ll. hodině tloukli na okno: »Otče, již přišli!« Jako v evangeliu o půlnoci přišel ženich, rychle jsem rozsvítil svou lucernu. V noč­ ních temnotách se mihalo v dálce několik pochodni, mládenci a příbuzní, kteří doprovázeli ženicha a ne– věstu a celý houf zvědavých pohanů. Na připrave­ ných tištěných dotaznících byly napsány kladné od– povědi, zaručující křesťanský ráz rodiny a výchovy dětí, dáno obapolné svolení a tak sňatek o půlnoci u– zavřen. Celý zástup ozářen rudým svitem pochodní, odešel na svatební hostinu a já se opět uložil k spán– ku. Ač jsem neměl účasti na této svatební hostině, přec jsem prosil Božského ženicha, aby až přijde o půl­ noci, mne nevyloučil z hostiny nebeské. Tzekiang 1933 červen. MNOHOŽENSTVÍ Již dlouhá léta procházím na cestách tržištěm Sa– putang, kde se pravidelně zastavuji na šálek čaje. Jest to 12 km od Tzekiang a na cestách zvláště za letních veder jest taková zastávka a popití horkého čaje nut– ností. »Stará deska« (čínské »lao-pan«), což jest velmi čestný název, značící pána či majitele čajovny, mne přijme vždy jako starého známého a vypravuje, co nového v kraji. Soused čajovny jest natěrač nemající dětí, což jest největším neštěstím pro Číňana. Pos– ledně jsem jel s tímto natěračem a jeho ženou do města Nan-čang. Netušil jsem, jaký byl účel jeho ces– ty. Když jsem opět příležitostně šel Saputangem, »stá– rá deska«, lao-pan mi s největším klidem vypravoval, že soused natěrač jel onehdy se ženou do hlavního 117