DESET LET ZA ČÍNSKOU ZDÍ

však nečinil nijakých námitek proti tomu, aby se stala křesťankou, slíbil jí úplnou svobodu a dal po– třebné peníze, aby mohla klidně žíti až do smrti. Tak nadešel radostný den křtu sv., načež se naše křesťanka odebrala do Pekingu, kde žije v tichém ústraní zbož– ným a bohumilým životem. Pan Yuan koná též rád dobré skutky, má značné bohatství, kteFé zdědil po svém slavném otci. Jednou pozval všechny Sestry Vincentky, ošetřující nemocné v městě T., na hostinu. Nemohly ovšem přijmouti je– ho pozvání. Tu milý hostitel jim poslal všechno do domu. Byla to čínská prvotřídní hostina o sto chodech! Sestry i jejich chudina měly jídla na celý týden! - Jelikož jeho bývalá žena byla vnemocnici uzdravena a stala se ·šťastnou křesťankou, chtěl pan Yuan darovati něco v trvalou památku Sestrám, a to pro jejich kapli. Říkal, že pošle něco jejich dámě v kapli. Některévtipné Sestřičky žertovaly, že to bude asi něco pro Sestru, mající na starosti sakristii, která však byla již věkem sešlá a shrbená! ... Nikoliv, bude to pro onu paní, která jest v kapli, stojí na polokouli, jejíž noha drtí hlavu draka a z jejíchž rukou proudí do temnot po– zemských jasné paprsky světla! Sestry podotkly, že to nesmí být nic po způsobu pohanském, jako kupř. červené lojové svíčky, které zapalují pohané v pago– dách, nebo podobně. Ale bude to přece něco červe­ ného, jelikož barva červená jest v Cíně po výtce bar– vou radosti. Milý pari Yuan zašel do největšího ev– ropského obchodu v T., kde dal potřebné návody. Pří­ ručí z obchodu přišli, vyměřili celou kapli a zane– dlouho přinesli nádher:p.ý červený koberec v ceně 600 dolarů. Toť trvalá památka vděčného pohana krásné Paní. Tzekiang 1933 srpen. POŘÍDITI ZDEJŠÍM KŘESŤANŮM HŘBITOV Nemyslete si, že jest to věc snadná a jednoduchá, jako u nás; nalézti vhodný pozemek, pořídit smlouvu, vyplatit cenu a věc je hotová! Zde v Cín~ ani nej- 119