DESET LET ZA ČÍNSKOU ZDÍ

Byl jsem s nimi u stolku, jako jejich. Říkali, že lití olova vyjeví budoucnost. Lili pro mne. Po první se objevila ze stínu kousku ulitého-hlava -jako hlava mužská s copem vzadu, řekl jsem sám u sebe: hlava Číňana. Po druhé ukázal stín člověka s rozpřaženýma rukama, jako kazatel v plném proudu kázání: misio– nář u Číňanů. Jak podivuhodné jsou cesty Boží Pro– zřetelnosti! Bylo by ovšem pověrou věřit naprosto po– dobnému úkazu - než hle po 4 letech jsem zde, vi– dím mrioho těch copatých Číňanů a připravuji se na úřad kazatele sv. Evangelia. Kashing 1921 listopad. TĚŽKÉ ZAČÁTKY Letos v měsíci říjnu tomu bylo deset let, co jsem příjel do Číny. Vzpomínám, jaké jsem měl pocity, když naše loď »André Lebon« přistála v Hong-kongu, kde jsme zůstali den. Navštívivše tamější francouz– ské misionáře ze Zahraničních misií Pařížských, vy– šli jsme na hřeben hory, která tvoří ostrov Hong– kong. Odtud jsem spatřil po prvé čínskou zemi, holé, skalnaté hory vzdorně se tyčící na protější straně. Ne– daleko ostrova Hong-kong jest ostrov Sancian (vlast– ně čínsky: San-čuang), kde 2. prosince roku 1552 ze– mřel apoštol Indie a Japonska, velký misionář a nyní ochránce Číny, sv. František Xaverský. Zemřel v o– puštěné chatrči na břehu mořském, maje v ní pouze dva přátele a společníky, jednoho Inda a jednoho Čí­ ňana. Nepodařilo se mu vniknouti do Číny, kam byl vchod cizincům pod trestem smrti zakázán. Toužebně, naposled, umíraje upíral své oči na to skalnaté; ne– dostupné pobřeží, za kterým tušil nesčetné národy Číny, 400,000.000 duší, bloudících dosud v temnotách a bludech pohanstva, neznajících spasitelné nauky Kristovy. Nyní, skoro po 400 letech od jeho úmrtí, naše svatá církev katolická se rozšířila po celé Číně (vyjma Tibet a Mongolsko), všude jsou misie a chrá– my hlásající jediného pravého Boha. Vlastně ne všu– de, třeba rozuměti povšechně, ve všech větších stře­ discích, a 62 apoštolských vikariátů pečuje o 2 1 /2 mi- 12