DESET LET ZA ČÍNSKOU ZDÍ

snídani. V domě samém byli hoštěni všichni křesťané, na pohřeb pozvaní a byl tam mimo to neobyčejný ná– val pohanů, kteří chtěli vidět jak vypadá křesťanský pohřeb. Po snídani byl uspořádán průvod, v jehož čele kráčel ministrant v bílé rochotě s křížem, sledo– ván šesti jinými, nesoucími rozžaté svíce v lampio– nech. Za nimi nesen pokrytý .stolek s obrazem zemře­ lého, velmi dovedně zhotoveném na porculánové des– ce, za ním pak vnuk zemřelého v malé přenosné židli. Jest to jakási chvála zemřelého, že zanechal četné po– tomstvo, které zastupuje vnuk. Po obou stranách prů­ vodu neseny na dlouhých bambusových tyčích ná– pisy, věnované příbuznými a přáteli. Jako prapory vesele vlály a kol tyčí se ovíjely za onoho krásného rána, v záři vycházejícího slunce. Rakev pokryta no– vým příkrovem s bílým křížem uprostřed, kol něhož vyšity velké padající slzy. Těžká rakev, pořízená z tlustých trámů, vlastně celých stromových kmenů, byla provazy přivázána na vrchní trám, silný a dlou– hý jako pavéza. K této pavéze přivázány příční tyče pro osm nosičů, po čtyřech po každé straně, takže ra– kev není nesena na ramenech jako u nás, nýbrž visí na příčném trámu blízko u země; při zastávce se pod ni kladou nízké silné stoličky. Za rakví šli truchlící pozůstalí, oděni v bílých rubáších z hrubého sukna, muži s jakousi bílou čepicí na hlavě, ženy s rozpuště­ nými vlasy, do nichž zapleten nevydřený len, znak to smutku. Tohoto pohřebního úboru se v Cíně užívá od nepaměti. Moderní Cína.se ovšem při pohřbechobléká do černých šatů a na rameni nosí černý pásek, na zna– mení smutku. - Moji žáci ze školy v Tzekiang, oděni v bílých komŽích, se střídavě modlili růženec a mod– litby za zemřelé. Já jsem byl dle ustáleného zvyku nesen v palankinu čtyřmi nosiči; modlil jsem se ho– dinky za zemřelé. Průvod prošel celým tržištěm Tze– kiang, zdélí asi 2 km. Působil velkolepým dojmem. Po obou stranách se tlačily houfy přihlížejících poha– nů; vidouce kříž, ukazovali si naň říkajíce: Toť »ků­ šiang« t. j. Bolestný obraz, hle, Ježíš na kříži! To jest pohřeb »kio-yon«, t. j. přátelů náboženství = křes­ ťanů. Nešetřili chválami o zbožnosti, usebranosti a · úctě křesťanů k mrtvým. Na nápisech také četli křes- 122