DESET LET ZA ČÍNSKOU ZDÍ

ťanský obřad jest také oním hořčičným seménkem, které spadne do nejednoho srdce pohanského na půdu úrodnou? Můj soused v misii Sichfow měl tu útěchu, že pokřtil starou pohanku, která si přála míti pohřeb jako křesťanka a aby se za ni křesťané modlili. Jako pohanka by upadla »do propasti nepaměti«, nikdo by si na ni ani nevzpomněl. Jiný pohan si přál zemříti v náboženství tohoto duchovního otce, který ho často na cestách přátelsky pozdravoval a skutečně zemřel svatou, křesťanskou smrtí. Tak, jak praví sv. Pavel, stali jsme se zde »podíva– nou světu a lidem ... « a skutečně každé gesto, každé slovo, celý život a podnikání misionáře, který vše o– pustil a odjel za moře, může přispívati k šíření víry v pohanských temnotách, vyprosíte-li mu k tomu ne– zbytné milosti Boží! Na misijních cestách často chodím přes stará po– hřebiště, jichž jest v Číně nesmírné množství. Pocho– vává se všude, hroby jsou nedotknutelné, tak zůstá­ vají po dlouhá staletí a tisíciletí. Miliony živých chodí po nesčetných milionech mrtvých. Pohřebiště působí ponurým dojmem. Jsou to kuželovité mohyly, porostlé t ravou, ponejvíce v pahorkovitých krajích, v úžlabi– nách, u řek a jezer. Hustě na sebe nakupené mohyly hrobů připadají mi jako vrcholky hor ze záhrobí, z o– noho světa ... A jak prameny, potoky, řeky a vele– toky nezadržitelně, stále, přes vše se. ženou . k moři, t ak veškeré lidstvo živých a zvláště Čína, která je nejbohatší, přetékající nádrž lidstva, posílá stále nové miliony za hranice času a prostoru, tam, odkud není návratu . . . Tzekiang 1933 srpen. RUDÉ PEKLO Oči celého světa se obracejí k Dálnému Východu, k Číně a Japonsku. Čína, probravši se revolucí r.1912 ze svého tisíciletého spánku, podobá se, hlavně v' pos– ledních letech, rozbouřenému moři, zmítanému větry a protichůdnými proudy. Čína není jednotná, ač se tak oficielně píše. Jednota Číny padla s pověstným 125