DESET LET ZA ČÍNSKOU ZDÍ

však dávno prohlédli jeho hru, na druhé straně tajně ozbrojuje lupiče i dobrovolné sbory Číňanů v Man– džusku, kteří neustále napadají Japonce. Spojené Státy bedlivě přihlížejí, a snad se i činem účastní? Je to bouře, která se rozpoutává nad Tichým oceánem? Japonsko, které zneužívá své moci silnějšího, snad skončí jako ta žába v bajce od La Fontaina, která se nadouvala, aby dosáhla velikosti vola, až praskla. Ja– ponsko se vydalo plánovitě na výboj a tomu musí celé lidstvo přihlížet. Nestranný pozorovatel však nesmí dávat vinu pou– ze Japonsku, třeba přiznati i vinu Číny, kteráž jest vlastně v samé povaze čínského národa. Japonsko se vyšvihlo během padesáti let mezi první z velmocí světa. Čína však během dvaceti let od své revoluce, osvobozující od mandžuského jha, nikterak nepokro– čila, a to hlavně vinou svých vládců. Evropská válka byla dobrou příležitostí. Čína byla uznána za jednu z mocností, byla uznána nedělitelnost jejího území, Japonsko musilo jí vrátit na Němcích dobytý poloo– strov Kiau-čeu. Bohužel' tehdejší vládce Číny, Ynau– šekai, dbal pouze o svůj osobní prospěch, chtěl se dát prohlásit »Čínským císařem« a tak Čínu rozdvojil a rozbouřil. Jednotliví generálové neomezeně vládli kra– ji, jako celé říše v Evropě a navzájem se potírali. Kantonská revoluce, vedená bolševiky, dala nový, ru– dý tón, nepřinesla však míru, blahobytu a Čína se o– pět octla ve starých kolejích. Ti nadšení a »nezišt– ní« revolucionáři, sotva se octli u kormidla, nedbali o lid, leč pouze o sebe, o zbohatnutí z bídy a práce lidu. Úplatnost jest v Číně úžasná, ve všech úřadech, zvláště v soudnictví. Nižší úředníci nejsou placeni, vy– ssávajj ulj)ohé venkovany zcela otevřeně a nestydatě. I ti velcí a mocní jako by zapomněli na učení svého mistra dra Sunyatsena, a nežijí, leč svému bohatství a přepychu. I generálovi Čiangkaišemu se vyčítá, že v šang-hai zakoupil za miliony pozemků a vystavěl vý– nosné mrakodrapy, činžáky! Bohužel, největší 'chlou– bou Číny jest nedostatek smyslu pro odpovědnost a lásky k vlasti, ke společné věci! Čína jest země neo– byčejně bohatá, jak na plodiny, tak na uhlí, kovy a bylo by hračkou předstihnouti Japonce a všechny os- 132