DESET LET ZA ČÍNSKOU ZDÍ

munistů skoro hotovou událostí koncem května t . r., zatím však přitáhlo vládní vojsko a rudé čety ustou– pily do hor, čekajíce vhodnější příležitosti. Za těchto zmatků je přirazeno, že žalář je naplněn a to z velké části komunisty. Jak krutě zachází vládní vojsko s ko– munisty, toho jsem stále svědkem. Každý týden cho– dím navštěvovat a léčit vězně ve zdejších dvou věze­ ních; poněvadž jedno nestačilo, musilo býti zřízeno druhé ve škole. Je tam asi 130 vězňů, většinou komu– nistů. Bývají sem dopravováni v hrozném stavu, ně­ kdy těžce .zbití. Jeden dýchavičný 60letý stařec byl z toho po příchodu celý měsíc těžce nemocen. Aby vynutili na vězních přiznání, přivazují jim ruce nad hlavu a pálí kadidlovými tyčinkami na bocích a zá– dech. Působí to hrozné bolesti; kůže naduří jako ze– škvařená, zůstávají hluboké, hnisající rány. Jindy nutí vězně klečeti na ostrých hranách, což zanechává hluboké sečné rány na kolenou a holeních. Nejednoho takto »vyslýchaného« léčil jsem v těchto místech vr– cholné bídy, jakými jsou čínská vězení. Zde v Pengtsch skoro každý týden jest jedna nebo i více poprav zastřelením. Jednou v sobotu šel jsem jako obyčejně do vězení konat :;;lužbu křesťanského milosrdenství. Správce vězení mi však řekl, že mne nemůže vpustit, že bude poprava. Bylo sychravé, deš– tivé počasí. Dvěma odsouzeným donesli trochu rýžo– vého vína a po dvou malých koláčích ,- jakési čí~ské knedlíky - to byla jejich poslední útěcha zde na zemi. Zazněla polnice a odsouzenci polonazí byli vy– vedeni za severní bránu města, na břeh Jang-tse– kiangu, kde strmí vysoká skalní stěna. Oba odsou– zence jsem dobře znal. Byl to onen 60letý stařec s dlouhou bradou, druhý mladý muž statného vzhle– du, který trpěl ve vězení úplavicí a jehož jsem po– mocí pilulek »Yatreu« vyléčil. Nyní však nastal obě­ ma konec života. Sám jsem popravě nešel přihlížet; z města však byla tam spousta lidí i jeden můj učitel z misijní školy, který mi vyprávěl později o podrob– nostech popravy. Nejprve byl zastřelen stařec; který plakal do posledního okamžiku. Výstřely z malé vzdá– lenosti měly za následek, že mu odlétla vrchní část lebky. Pak byl zastřelen mladý vězeň. Sotva odsou- 146