DESET LET ZA ČÍNSKOU ZDÍ

zenec naposledy vydechl, jeden z popravujících vo– jínů se na něm dopustil hrozné ukrutnosti. Velkým nožem mu rozřízl před očima všech diváků hruď, vy– ňal plíce a srdce, které si odnesl, aby je snědl! Podle pověrčivých názorů Číňanů přejde tak všechna síla a odvaha popraveného do toho, kdo sní jeho srdce. Ná– zory ty však nejsou všeobecné. Příčí se tolik citu lidskosti a většina diváků také toto kruté a barbarské jednání odsuzovala. Zmínil jsem se, že každý týden chodím navštěvo­ vati vězně ve zdejších vězeních. Podivné to návštěvy. Kněz a misionář vyhledává spoutané komunisty, ob– vazuje jejich rány, léčí jejich nemoci. Když hleděly na mne po prvé žluté, sivé tváře z klecí, vpadlé, hroz– né oči, zlobné a zuřivé, bylo mi divně u srdce. Díval jsem se však klidně do těch tváří, čta v nich rytiny zločinců, zloby a vzpoury, ale zároveň přemýšleje, že jsou to tváře lidí, bratří, z nichž přec tlumeně září obraz podobenství Božího .. . Svatý Vincenc de Paul, když navštěvoval galejníky přikované na lodích v Mar– seille, říkával svým misionářům : »Lidsky řečeno, ne– mají ti ubožáci takřka ničeho lidského, ale obraťte medajli, na druhé straně uvidíte, že mají nesmrtel– nou duši, za niž Syn Boží vykrvácel ... « Pengtsch 1935 leden. MALOMOCNÍ Jednou z bolestných ran Číny jest také malomocen– ství, které jest zahnízděno hlavně v jižných krajích veleříše. V sousední provincii Kvantungu, která leží již v horském pásmu, se odhaduje počet malomocen– stvím stižených na 50.000. Jest tam pro ně zřízen ú– tulek na ostrově Seklungu, nedaleko Kantonu, kde jest jich ošetřováno kanadskými milosrdnými sestra– mi pod řízením misionářů zahraničních misií paříž­ ských, asi 700. Ve zdejší provincii Kiangsi, jejíž větší část jest pod hrůzovládou komunistů, není dosud pod– niknuto pro tyto ubožáky ničeho. Nedaleko města Nan'-čang zřídili američtí protestanté leproserii pro 40 malomocných. Což jest to však pro tak mnohé! 147