DESET LET ZA ČÍNSKOU ZDÍ

v čínštině »Pána nebes «. Oni také mají jakési nebe plné svatých budhů a peklo plné ďáblů. Jednou jsem hovořil se vzdělaným Číňanem o našem náboženství, o Kristu Pánu, o jeho zmrtvýchvstání a nanebevstou– pení. Konečně mi klidně pravil: »My také máme zde v provincii Kiangsi jednoho svatého taoistu, který se po smrti vzkřísil a vstoupil do nebe ...« Opravdu získati pohana, by se obrátil a dle víry žil, jest pravým zázrakem milosti Boží. Víra jest dar. Po– hleďme jen co se děje v křesťanských krajích, kde statisíce odpadají, toho daru víry pozbývají, násled– kem svých hříchů a neřestí, Pán Bůh je zraňuje, du– chovní slepotou ... Misionář v pohanských krajích hlásá slovo Boží, o kterém Pán Ježíš praví, že jest jako símě, mnohé zrno padne na cestu, na půdu kameni– tou, mezi hloží, ale též na půdu dobrou a přináší bo- hatý užitek. · Poznati a přizpůsobiti se zvykům Číňanů jest rov– něž nemalá obtíž. Jejich názory na čest a způsoby, vztahy rodinné a společenské, se často přímočárně liší od názorů bělochů. Nedivno, že nováček-misionář , maje nejlepší úmysl často nevědomky uráží svým jed– náním. Dlouhá léta trvá, nežli dovede čísti v čínském obličeji a přizpůsobiti se zvykům a prostředí. Jest tedy misionáři třeba »dáti se na učení « . než se stane tovaryšem. »Zkušenost jest učitelkou života, « platí všude, zvláště v misiích. Nejlepší pomůckou jest láska apoštolská, jak ji doporučuje sv. Pavel, a o níž sv. Augustin praví, že kde jest láska, tam se takřka nepracuje, nebo alespoň se necítí námaha práce. · Tzekiang 1931 listopad. "BOŽE, DEJ MI DUŠE." Misijní biskup, Msgre Gaudin, Oblát Neposkvrněné Panny Marie, který žil dlouhá léta v ledových plá– ních Kanady (vikariát sv. Alberta), vypravoval přáte­ lům při návštěvě ve Francii: »Sv. Benedikt Labre žil dobrovolně v naprosté chudobě, ve špíně a opovržení, a Bůh ho vyvolil, aby zahanbil a odsoudil prostopáš– né XVIII. století. J eho příklad nám dává odvahu žíti 15