DESET LET ZA ČÍNSKOU ZDÍ

mu tedy malý dřevěný domek na půdě, naležející mi– sii, vně zdi, ohražující zahradu, neb nikdo nechtěl svolit, aby malomocný si postavil svou chatrč na jeho pozemku. Fan-ti-ko jest velmi horlivý, zbožný, často přijímá svátosti, a maje kam schýliti svou hlavu a čeho se najíst, lehčeji nese svou hroznou tíži, těší se a připravuje se na smrt. často přichází ke mně do misie, usedá na práh světnice a ukazuje mi své rány, hluboké, trychtýřovité díry na šlépějích, a vždy chce ode mne slyšet, že se mu nyní vede lépe. Plakává nad svou bezmocí. Dříve byl velmi silný a na trakařích vozíval velké náklady na sta kilometrů do vnitrozemí, i přes vysoké hory do sousední provincie Fokien. Obraz Ukřižovaného a růženec, který stále třímá v ruce, jsou jeho jedinou, ale vydatnou útěchou. Dík Božské Prozřetelnosti bylo mi možno pomáhati těmto ubožákům. Ač jsem o nic nežádal, neznámý dobrodinec ze Slovenska poslal mi bohatý dar na toto bohumilé dílo. Prostřednictvím sester sv. Vincence jsem dal pořídit bavlněné pokrývky, pro 50 malomoc– ných, kteří žijí v jednom, pohany vydržovaném útul– ku v městě Nan-čang, kde dostávají měsíčně almužnu na denní rýži. Což však jest to pro·tak mnohé! Dává-li vám Pán Bůh zdraví a hmotné statky, neb trpíte-li bídou a nemocí, vzpomeňte, že v Číně živoří na mi– lion malomocných, kteří přečasto končí zoufalstvím a v beznaději . . . Tzekiadg 1933 červenec. Z ÚTULKU MALOMOCNÝCH André Bellesort, autor krásného životopisu sv. Fran– tiška Xaverského, apoštola Indie a Japonska, navští– vil ·velký útulek malomocných v Gotemba, v J apon– sku. Správcem tam byl misionář P. Josef Bertrand. Třeba spatřiti na vlastní oči malomocenstvím stižené, abychom si utvořili správnou představu o této vr– cholné bídě lidské. Kdykoliv obcujeme pohřebním obřadům a slyšíme lkavé prosby za zemřelé, jichž církev užívá: »Smilujte se nade mnou, alespoň vy, přátelé moji!« vzpomeňme, že jsou to prosby malo– mocenstvím stíženého Joba. 150