DESET LET ZA ČÍNSKOU ZDÍ

Tzekiang, na rovině jako dlaň, 80 km od šang-hai a 40 km od moře, jsme dali vrtati artéskou studni a v hloubce 80 m jsme přišli na vrstvy jemného moř­ ského písku a výborné pramenité vody. Přístav šang– haiský bude časem trpět naplaveninmi, neboť již nyní musí veliké lodi čekati na příliv ku přistání. Ačkoliv je ústí široké na 100 km, hloubka jest poměrně malá, asi 5 m; pro lodi jest cesta značena vlajkami. Po celý den a noc 2. srpna jsme spěli k západu proti proudu. V poledne 3. srpna jsme přistáli v Nan-kingu (»hlavní město jihu«). Přistoupilo mnoho cestujících, mimo jiné jeden misijní biskup s misionářem, oba Španělé z Tovaryšstva Ježíšova; jeli do nejbližší sta– nice, kam jsme přijeli večer o 8. hodině. V jídelně mimo několika Číňanů jsou dva Angličané, kapitán lodi, starý námořník, který viděl již mnoho moří a za– žil již nejednu bouři; strojník, rovněž statný » mořský vlk«, jak jim říkali. Můj společník Francouz necení příliš anglickou kuchyni; často zůstává v kabině a trpí nezáživností. - V Šang-hai, kde jsme byli týden, trpěli jsme hroz– nými vedry 37°-38°. Nyní na řece je stále vítr, často provázený deštěm. Když jsme minuli Nan-king, za– čaly se po obou stranách na obzoru rýsovati řetězy modrých hor, které nás provázely rozbíhajíce se nebo se zužujíce až do Kin-Kiang, naší poslední stanice, kde jsme přistáli 5. srpna ráno. Jang-tse-kiang tvoří v té– to části jakoby ohromná jezera, spojená choboty mezi ostrovy a naplaveninami. Voda je neobyčejně vysoko. V červnu, v červenci a srpnu Jang-tse-kiang je ve své náplni, jelikož v letních měsících tají sněhy na vele– horách himalajských a na pláních tibetských, které živí jeho tok. Poněvadž letošní rok je neobyčejně horký, tánLsněhu je též poměrně větší. Četli jsme na meteorologické stanici jesuitů v Šang-hai, že za pos– ledních 56 let byla průměrná teplota v červenci 32°, tohoto roku však 37"2°! Důsledky nadbytku vody jsme pozorovali během celé plavby po Jang-tse-kiangu. Ostrůvky uprostřed i·eky zaplaveny, hliněné chatrče pokryté slamou mnohdy zatopeny až po střechu, po obou stranách, kam oko dohlédne, voda jako zrcadla, ve kterých se rdělo zapadající slunce, jež jsme sledo- 160