DESET LET ZA ČÍNSKOU ZDÍ

vali. Ubohý lid, kolik utrpení a bídy zažívá, neurodí-li se rýže, čeká černý, hladný rok. Severně od Kin– kiang se protrhly hráze a povodeň postihla tři okresy, takže statisíce ubohých Číňanů jsou bez přístřeší a bez rýže. Jang-tse-kiang, který právě v letních měsících, kdy jest vody pro rýži nejvíce potřeba, má přebytek vody, je pravým požehnáním pro kraje, kterými protéká. Celá pánev Jang-tse-kiangu obnáší 2,000.000 km 2 s 200,000.000 obyvatel. Voda veletoku vniká do kanálů po obou stranách a odtud se čerpá do rýžovišť; ač­ koliv pro kraje v bezprostřední blízkosti jest často tak zhoubným svými povodněmi, přece je životodár– ným pro široširé okolí. Mimo to je Jang-tse-kiang pravou tepnou pro ob– chod a styky s vnitrozemím Číny. V moderní době parníky bez ustání brázdí žluté vody velikého Jang– tse-kiangu, potkávali jsme jich spousty sestupujíjcích do Šang-hai, rovněž i válečné lodi cizozemské, pro o– chranu obchodu a cizinců, které jsou však Číňanům solí v očích. Nesčetné loďky, čínské džunky, obchodní nebo rybářské, křižují všemi směry. Číňané jsou totiž výbornými loďaři, dovedou obratně říditi své loďky proti větru i bouři. často sním, že opouštím Šang-hai a jedu kol Asie, Indickým oceánem, Rudým a Středozemním mořem, evropskými zeměmi do vlasti ... Navštívit milovanou mou vlast, hroby zemřelých drahých mých rodičů, bratry, sestry, příbuzné a přátele. Těším se a raduji v zátiší domova a přece nemám, nemám stání . .. Ještě téže noci v témže snu se vracím k břehům Tichého oceánu, na veletok Jang~tse-kiang a po něm do vni– trozemí Číny. Čína, ta začarovaná země, mne volá zpět! - -- Pengtsch 1933 srpen