DESET LET ZA ČÍNSKOU ZDÍ

vařená rýže, polosyrové maso a příkrmy. Vepřov< ' často z pošlých zvířat, nechávám netknuté. Chléb , mléko, káva, ovoce - po případě pivo - odpadají, na čínském venkově není takových lahůdek. Vypisuji to vše, dosti hloupě, ale abych dokázal, že i našinci čeští misionáři, mají podíl na díle misií v zámoří, i když nemají »svou českou kuchařinku, která se jistě neodeizí české kuchyni « -a musí zapo– menout na chuť domácího chleba a koláčů. - Znám jednoho mladého misionáře, který nedovedl zvyknout v Cíně, žil sotva rok ve vnitrozemí, a to ještě co pro– fesor v semináři, když se vrátil nato do přístavního města, kde mu předložili hrneček čerstvého mléka, kterého po několik měsíců neměl, byl celý u vytržení: »Oh!, čerstvé mléko! « Vrátil se do Evropy: jeho touha po pohodlí převyšovala ochotu k oběti, tj. nadpřiro­ zenou lásku k Cíně a k Cíňanům. 1933. NA MISIJNÍ CESTĚ Díky Bohu, ukončil jsem letos své tříměsíční mi– sijní cesty a vrátil se do Tzekiang právě před Váno– cemi. Misionář, vydávaje se na misijní cesty, musí si být vědom, že jest poslán samým Božským Spasite– lem, který pravil apoštolům: »Jdouce do celého světa, učte tedy všechny národy. « Musí být připraven i na utrpení, příkoří a pronásledování. »Jestliže svět nás nenávidí, věřte, že mne nenáviděl prve než vás!- Na světě budete míti soužení, avšak důvěřujte, já jsem přemohl svět. « V první misii, kterou jsem letos konal v Sankiang– keon, mne již čekalo takové soužení. Na cestě trvající jeden den zdvihl se velmi prudký vítr, který zahalil brzy celý kraj do žluté mlhy zvířeného písku; .začalo pršet a skutečné bláto teklo po šatech, jelikož pro pří­ lišný vítr nebylo možno použíti deštníku. V polovici cesty bylo nám přejíti řeku u automobilové cesty, ve– doucí z Nan-chang do prov. Fukien. Most přes řeku jest prozatímně z malých loděk spojených řetězy; loďky jsou pokladeny deskami. Při přechodu za prud– kého větru, mostem smýkajícího, bylo krajní nebez- 25