DESET LET ZA ČÍNSKOU ZDÍ

mimo to na pohled velmi neútěšný. Nevím, žda jsem kdy v životě viděl pochmurnější obraz. Celou náves, u níž jsme přistáli, tvořil hliněný břeh řeky mírně sestupující, bez nejmenšího kousku zeleně, který za deštivého počasí jest úplně · neschůdný. Před hlině­ nými chatrčemi stáli stohy a homole slámy a chrastí z jakéhosi druhu olejovité rostliny, kterou právě na opačném břehu žali a mlátili. Ovzduší bylo naplněno dusným prachem. Na několika místech pálili stohy, takže z vysokých plamenů šlehala rudá zář do matné, vesměrné šedi, mísící se s padajícím soumrakem. Za– prášení, špinaví Číňané a děti se vraceli domů, pokř-i­ kujíce. Kolem loďky se válelo ve špinavé, bahnité vodě několik vodních bůvolů, radostí funících, pouze nozdry, oči a na zad zahnuté rohy se jevily nad hla– dinou. Myslil jsem si, pozoruje ta zvířata, že jsou se svým nezkaleným instinktem ještě nejšťastnější. Lidé se pachtí, aby získali jmění a peníze, které přicházejí jiní brát a loupit, plenit a vraždit ... V té dusné, prachem naplněné atmosféře, v níž bzu– čela spousta píchajících moskitů, jsme se uložili na loďce ke skrovnému spánku - devět uprchlíků, tís– nících se na deskách úzké loďky, jako minulé noci .. . časně zrána následujícího dne jsme odjeli opět za nepříznivého větru . Po několika hodinách jsme vjeli do hlavního toku širokého J ang-tse-kiangu. Od kolem– jedoucích rybářů jsme koupili něco laciných ryb. Já však, chtěje sloužit mši sv., najal jsem malou loďku s dvěma veslaři a po třech hodinách jsem dojel do Rukou, kde jsem sloužil mši sv. ke cti a slávě Nejsvětější Tro– jice, které byla dnešní neděle zasvěcena. Prosil jsem, aby všemohoucí, dobrotivý Bůh ráčil shlédnouti na naši bídu a soužení a zachoval mne nadále ·ve svaté vůli své dle nevyzpytatelných úradků své Prozřetel­ nosti. K ·poledni přijela loďka, složili mé skrovné věci na břehu, zaplatil jsem 15 dolarů (6 dolarů denně mimo jiné výdaje) a loď se vrátila po proudu Jang-tse– kiangu. Pengtsch 1934 červen.

41