DESET LET ZA ČÍNSKOU ZDÍ

P. Marie Vítězné, kde se ubytovali, vzdor všem pro– testům misionářů. Shonu a zmatku využili vojáci k tomu, že odvedli dva koně, náležející misionářům. Ti zatím podali stížnost francouzskému vyslanci, kte– rý poslal do misie oddíl ozbrojených námořníků, kteří kostel a misii vyčistili od nezvaných hostů. Koně mi– sionářů však zmizely beze stopy. Tzekiang 1933 červenec. NEJUBOŽEJŠÍ Z UBOHÝCH Dle vzoru a příkladu našeho sv. zakladatele, Vin– cence de Paul, vyhledával jsem ty nejubožejší a nej– opuštěnější; oh, o ty není v Číně nouze! Jest zde jedno místo bídy azoufalství, velkýdvůr s krytým podloubím kolkolem, zvaný »k'as fang«, na břehu Jang-tse-kian– gu. Tam jako by vyhazoval žlutý asijský veletok všechnu tu bídu a beznaději, která jest všude v Číně domovem. Jsou tam starší, neduživí, žebráci, nemocní, uprchlíci z krajů postižených povodněmi, komunisty, ti kterým vyhořel dům, propuštění ze žalářů, sirotci, slepci a malomocní, všem skýtá dvůr poslední úto– čiště. Jednou týdně jsem tam docházel; za horkých letních měsíců i častěji, rozdávat léky, ošetřovat ne– mocné, obvazovat hnisající rány. Ubozí vyděděnci mají sotva to, co kryje jejich nahotu. Spí na holé zemi, a když jsou nemocni a takto opuštěni, hnijí do– slovně ve své nečistotě. Hluboce mne dojal případ jednoho ubožáka, který však měl to štěstí,· že vykou– pil svá utrpení křtem svatým a zemřel blaženou smrtí. Byl ze sousední provincie Anhoei, z místa vzdáleného asi 300 km. Zde konal skrovný pouliční obchod. Vo– jáci ho chytli, »rekvirovali «, aby jim nesl náboje. Běžný to případ v Číně, kde má vojsko neomezenou moc; odporující bývají prostě zastřeleni, jak jsem čas­ těji viděl na' svém dřívějším působišti v Tzekiang. Byv vojáky nucen dělat soumara, prostě utekl, což se rovněž častěji stává. Proto bývají na noc. takoví »no– siči « svazováni řetězem a zavíráni ve společné kobce! Vojákům sice utekl, byl však na neštěstí nedlouho nato poznán v sousedním městě Rukou, spoután a do- 48