DESET LET ZA ČÍNSKOU ZDÍ

praven sem do žaláře. Za to, že utekl byl tak zbit, že po celý měsíc ležel ve vězení, nemoha povstati. Správce vězení, boje se, aby nezemřel, propustil ho; pak byl odnešen do tohoto posledního útočiště na dvoře u břehu Jang-tse-kiangu ... Jedna vyhořelá rodina, bydlící rovněž v poloodkrytém dvoře, se ho »ujala«, ovšem v čínském smyslu: dávali mu dvakrát denně trochu čaje a řídké rýže. Ubožák ležel na holé zemi, vyhublý na smrt. V tom stavu jsem ho našel. Bylo to v únoru, za prudkých severáků a silných mrazů. Se starým sluhou Ondřejem pořídili jsme mu lůžko ze slámy; na přikrytí dal jsem mu silný vojen– ský plášť francouzské armády, který mám již několik let a potřebné léky. Jeho stav byl však beznadějný, nemohl vůbec povstati, všechny své potřeby dělal na místě. Vyhořelé rodině jsem dal nějaké peníze, aby lépe dbali o neštastníka. Byv poučen o pravdách naší sv. víry, přijal nedlouho nato s neobyčejnou horli– vostí sv. křest; hluboce vpadlé oči ve žluté tváři mého Josefa zářily nesmírnou radostí! Na krk jsem mu dal medajlku Panny Marie Neposkvrněné, kterou zbožně líbal a z ruky nepouštěl. Naposled jsem ho navštíví] cestou do Cin-kiang, pravil mi, že touží jen po nebi Den po mém odjezdu zemřel. Tak se mi podařilo u– trhnouti, vlastně do nebe přesaditi, květinku nesmr– telné krásy, v místě nezměrné bídy, na břehu Jang– tse-kiangu. Křty malých, churavých dětí byly mi ne– menší útěchou v tomto dvoře, kde se stékají všechny lidské strasti. Ti maličcí obyčejně stonají horečkami, malarií a ú– plavicí. Trpíce naprostou podvýživou a postrádajíce ošetřování a zdravotní čistoty, hynou rychle. Za let– ních měsíců zde pomřelo na sta dětí! Bolestný jest pohled na děti, kterým již smrt klepá do spánku. Velké okrouhlé oči, šedé, vpadlé tváře - děti se vzhledem starců! Křest svatý skýtal jim však lék ne– smrtelnosti, rodí je pro život věčný: ať tam orodují za svou rodnou Cínu! Božská Prozřetelnost mi často umírající děti přímo posílala, za okolností jedinečných. Jednoho deštivého dne spatřil jsem u vrat misie ženu s dítětem v náručí; již odcházela, neboť ji kdosi odháněl. Zavolal jsem ji 49