DESET LET ZA ČÍNSKOU ZDÍ
»dvojí zlo«, jak praví prorok. Rovněž mi nejednou tanul na mysli ten pramen na břeh.u Tichého oceánu, když jsem v strastech a utrpeních ·svého misijního ži– vota nacházel prameny útěchy a posily. Casto jsem si myslíval, »Že to dále již nejde«, ale ono to šlo a jde dosud, po tak dlouhých letech. Odkud vyvěraly ty prameny duševního osvěžení? Věříme v obcování sva– tých. Nepochybuji, že některá dobrá, byť skrytá a skromná duše tam někde na druhé polovici země koule, u nás v drahé domovině nebo na druhém břehu Tichého oceánu, který nás dělí od Ameriky, si občas na mne vzpomněla modlitbou, která co živý, osvěžu jící pramen mi skýtala duševní síly taril, kde toho bylo třeba, proudila tajuplnou dlouhou cestou, jako ten nikdy nevysychající pramen v Zo-pu ... Teprve na onom světě, »na pravdě Boží« poznáme zřídla a proudění těch nadpřirozených vod milosti. Božský Spasitel praví nejen k cizoložné Samaritánce, ale kaž– dému z nás: »Kdybys znala dar Boží a kdo je ten, jenž ti praví: Dej mi píti, ty bys ho poprosila a ·dal by ti vody živé. - Kdo se napije z vody, kterou já mu dám, nebude žízniti na věky; nýbrž voda, kterou já mu dám, stane se v něm pramenem vody vytrys– kující do života věčného. « (Jan IV., 10, 14.) Krásně to vyjadřují sloky naší písně, která mi utkvěla v duši od nejútlejšího mládí: »Ze všech věcí nic mít nechci, kÍ"om Tvé svaté milosti, jestli tu mám, již všecko mám ... v čase i na věčnosti. « Pengtsch 1934 prosinec. NA NOVÉM PůSOBIŠTI V prosinci bylo tomu právě rok, co jsem přijel sem do Pengtsch na Jang-tse-kiangu, svého nového půso biště. V Tzekiang, v rovině středního Kiangsi, poblíž hlavního měs'ta Nan-čang, jsem působil od r. 1926. Před tím působil tam švýcarskýVincencian, který byl zajat komunisty a nyní vůbec nevíme, je-li živ či mr– tev. Byl jsem hluboce dojat, že mi dopřáno kráčeti v šlépějích mučedníka. Dům a kaple misijní byly vy– pleněny a zpustošeny. Když pršelo, teklo skoro všude; 52
Made with FlippingBook - Online magazine maker