DESET LET ZA ČÍNSKOU ZDÍ

poměrech? Zachraňujeme. Nikdo se neptá, jaký účel má stanice Cerveného kříže. Každý, kdo pomoci po– třebuje, tam najde přispění a ošetření. Tím jsou naše misijní stanice v Cíně. Netřeba zoufati, že ta bída je zde tak nesmírná, převyšující všechny ochranné hráze, které jí lze za daných poměrů postaviti v cestu. Na poušti i trocha vody, studánka, pramen má velkou dů­ ležitost. Pouze oasy, u nichž se karavany zastavují a občerstvují, dovolují cestu Saharou. Tak i naše misie a dobročinné ústavy zde v Cíně. Kolik beznadějných, opuštěných zde tělesně a duševně zachráněno! Kdo by toto popíral, ztratil smysl pro pravdu a lidskost. Nesmí se zapomínati, že naše misie, nemocnice, školy, byly vybudovány teprve během několika desítiletí, za nesmírných námah, obětí a nebezpečenství, že zde žijeme stále na sopečné půdě. - - Cína rozháraná, rozbouřená, trpící a zoufalá, hledá svou cestu. Kéž by poznala tu pravou, která vede k věčným, duchovním hodnotám, ale zajišťuje i bla– hobyt zemi, cestu, kterou jedině ukazuje pravá církev Kristova! To by byl jediný šťastný a spasný » pře­ v rat « po tolika krvavých převratech a revolucích, blahodárný počátek míru a nov~ho rozkvětu této pra– staré veleříše. Každý katolík má povinnost k tomu dle svých sil přispěti, hlavně alespoň modlitbou, ta váží nejvíce ve snaze o duchovní hodnoty. Volání, mno– haleté usilovné volání o vydatnou podporu českých misionářů pro Cínu jest dosud bezvýsledné, bez o– hlasu v našich cyrilometodějských a svatováclavských krajích ... Nikdy nezapomenu na přirovnání, které nám mla– dým misionářům před léty říkal stařičký biskup Msgr. Reynand, nyní již na věčnosti, který pracoval v Cíně plných 50 let: Moji drazí, Cína jest jako krásný, ve– liký dům, plný skvostného nábytku (lidí, nesmrtelných duší), ale ten dům hoří! Zachraňte, co nejvíc můžete, a zachraňte se sami. Pengtsch 1935 leden.

79