Tescoma magazín 01/2014

Z natáčení pokračování TV seriálu Znamení koně

N echtěla jste se někdy jmenovat jinak? A víte že ne? Vilma jsem po tatínkovi Vilémovi a cibulky rostlin, jak jsem se díky skvělému botanikovi doktoru Větvičkovi dozvěděla, jsou zásobár- nou energie. Kdyby je pojídal člověk v nouzi, tak by přežil. Taková je v nich síla. Je dobré o hvězdných dispozicích vědět a umět s nimi nakládat. My Berani jsme netrpělivci, jdeme hned po výsledku. Ale s obrovským nad- šením. Já musím dělat všechno s nadšením, které má bohužel někdy i druhou stránku – rychlý konec. K čemu člověk rychle zahoří, to rychle opouští, aniž by si uvědomil, že by u toho měl – pokud si to daná věc zaslouží – vydržet. Někomu se Berani mohou zdát přehnaně opatr- ní. Je to ale proto, aby si vybrali právě jen to, kvůli čemu stojí za to makat až do konce. Rozhodujete se víc srdcem, nebo rozumem? Když mi neporadí rozum, rozhoduji se matema- ticky, zejména u složitějších rozhodnutí. Na  papíře jsou plusy a minusy, ale musí rezonovat s intuicí. Spolehnout se na svůj čuch se mi v osobním i profesním životě většinou vyplatilo. Ona, i když nic nemusí, tak to vypadá, že musí pořád (směje se). Mně stačí spát pět hodin. Vstávám mezi pátou a půl šestou ráno bez ohle- du na to, v kolik jdu spát. Ale umím zhruba na hodinu vypnout přes den. Všechno ve mně mlčí, spinká. A pak, kolem páté odpoledne, se jako lusknutím prstů zase všechno rychle na- startuje. Věříte znamením zvěrokruhu? Jste prototypem Berana? Jak vypadá všední den Vilmy Cibulkové, když nic nemusí?

můžete být čímkoliv a kdekoliv. A pak to kouzlo! Když vcházíte na jeviště, začnou pracovat úplně jiné síly, všechno se rázem změní. Současně energii vydáváte i přijímáte. Své osobní trable necháváte za oponou. Sama sobě závidím.

K čemu člověk rychle zahoří, to rychle opouští

Prý si dokážete otipovat diváky po pár minutách na jevišti.

Do dvou minut. Potom už vím, jak se to bude odvíjet dál, jak budeme sdílet naše společné tajemství. Když se to povede, jsem obdarovaná.

Čím vás uhranul Fran�ois Villon? (Divadelní hra Všechno jen do putyk a ženským!, pozn. aut.)

Čím je Villon i po pěti stech letech neuvěřitelně moderní autor? Snad proto, že jednoduchými prostředky obsáhl ve svých verších absolutně všechno? Snad proto, že útočí na srdce, na zá- kladní lidskou schopnost přežít? Byl to génius. Hrála jsem spoustu překrásných rolí a předsta- vení, které bych dlouho vyjmenovávala. Přesto- že nevím, jaká představení mě ještě potkají, Balady Fraçoise Villona pro mě navždy zůstanou na absolutní špici. Jako vášnivá cestovatelka jste projela kus světa. Vybaví se vám nějaký exotický pokrm? Dobrodružstvím byla Guatemala. Silnou slepičí polévku, kterou nám vařili indiáni, už žádná podobná nepřebila. V dřevěné horské boudě jsme ji z jednoho plecháče jedli společně všichni. A když si vzpomenu, kolik palců se v ní vymáchalo! Ale lepší polévku jsem nejedla! Neměla jste strach? Měla. Že už vidím dno a že nebude (směje se). Na cestách strach nemívám. Jsem očkovaná, piju balenou vodu a každé ráno do sebe hodím hrst čerstvých chilli papriček. Pak můžu jíst cokoliv.

Není vysilující být denně na jevišti? Naopak! Lidé nám říkají, máte krásnou profesi,

55 Tescoma magazín |