SBORNÍK 66 SVOČ 2016

zisk z uzavírané smlouvy. 53 Ukončení vyjednávání však není per se protiprávní, neboť z principu smluvní autonomie plyne, že každý má právo se nakonec rozhodnout, že smlouvu neuzavře. 54 5. Ratio omezení rozsahu hrazené škody Učinili-li jsme závěr, že z právně-teoretického hlediska je správné hradit toliko ško- du negativní, zbývá se tázat, zda a popřípadě z jakého důvodu má být tato omezena výší škody pozitivní. Vycházíme-li z premisy, že každý, kdo vstupuje do smluvních závazků, by měl jednat jako homo economicus , tedy že uzavřením smlouvy s vybraným subjektem by se měl dostat do ekonomicky „lepší“ pozice, nežli ve které by byl, kdyby smlouvu neuzavřel, bude negativní škoda zpravidla nižší než potenciální zisk ze smlou- vy (pozitivní škoda). 55 Neboť však ne každý jako takovýto rozumný hospodář kontra- huje, nemusí tomu tak být vždy. Negativní škoda bude vyšší, pokud místo uzavření smlouvy, o níž strana vyjednává, by tato strana mohla uzavřít ekonomicky výhodnější kontrakt. Negativní interes bude rovněž vyšší, pokud takováto ekonomicky nezdatná osoba v průběhu vyjednávání uskuteční investice, které by převyšovaly plánovaný zisk. Neekonomicky si počínal např. náš prodejce kol A, který díky neuzavření smlouvy o koupi kola s B přišel o 600Kč (pozitivní škoda), kdyby však neočekával uzavření smlouvy s B, ušetřil by 200,- Kč za přestavbu a obdržel zisk 2 000,- Kč z prodeje zá- jemci C (negativní škoda 2 200,- Kč). Vrátíme-li se k položené otázce, tedy z jakého důvodu by se měl rozsah náhrady ško- dy omezovat výší pozitivního zájmu poškozeného, dostáváme se k následujícím úva- hám. Zásadně platí, že každý, kdo vstupuje do kontraktačního procesu, činí veškeré majetkové dispozice před tím, než dojde k uzavření závazného kontraktu, na vlastní nebezpečí. 56 Bez toho by zásada smluvní autonomie nemohla fungovat. Nikdo by totiž nevstupoval do vyjednávání o smlouvě, resp. by se necítil svobodný v jeho ukonče- ní, pokud by byl vystaven hrozbě náhrady škody. Ze stejné idey ale vychází i učení o předsmluvní odpovědnosti. Jeho smyslem je zajistit, aby se osoby účastny na kon- traktačním procesu nebály určité prostředky již v průběhu tohoto procesu vynakládat, jednají-li na základě ujištění druhé strany, aniž by však již došlo k uzavření smlouvy. Smyslem náhrady škody je pak ochrana vyvolané důvěry. 57 Vzbudí-li totiž někdo oče- kávání, dochází k určitému omezení svobody rozhodování druhého, 58 který v důvěře odmítá jiné nabídky. Dojde-li pak k bezdůvodnému narušení očekávání a implicitně i svobody rozhodování, je nutné to klást k tíži nepoctivému kontrahentovi. Pokud pro- to dotčený účastník kontraktačního procesu vynakládá finanční prostředky a odmítá 53 ACKERMANN, op.cit., s. 518-519. 54 ŠVESTKA, J. a kol. Občanský zákoník – Komentář – Svazek V (relativní majetková práva 1. část, § 1721 – 2520). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014, s. 26. 55 MEDICUS, D. Schuldrecht: Allgemeiner Teil. 10., neubearb. Aufl. München: C.H.BECK, 1998, s. 318. 56 FLESSNER, A., KÖTZ, H. European contract law. Oxford: Clarendon Press, 1997, s. 35.

57 LANDO/BALE, op.cit., s. 190. 58 Srov. WELSER , op.cit., s. 141.

204