SBORNÍK 66 SVOČ 2016

nejvýše však v rozsahu nákladů vynaložených poškozeným v průběhu kontraktačního procesu, stejně jako ztráty obdobných příležitostí ( lost opportunities, Verlust ähnlicher Geschäftsmöglichkeiten ) způsobené jednáním o smlouvě. 47 Restituce tak směřuje k ná- hradě negativní škody, a to jak zbytečně vynaložených nákladů (bez ohledu na jejich „běžnost“ – srov. dále), tak ušlého zisku, přičemž jejich náhrada není nikterak omezena. DCFR ani PECL rozsah náhrady škody v případě předsmluvní odpovědnosti ex- pressis verbis neregulují. Obsahují pouze výši škody v případě nesplnění závazků ply- noucích z uzavřené smlouvy – v takovém případě má být strana postavena co nejblíže pozici, ve které by byla, kdyby k řádnému splnění kontraktu došlo (čl. III.–3:702 DCFR a čl. 9:502 PECL). Komentáře k projektům však jasně praví, že náhrada škody v tomto rozsahu se v případě ukončení negociace neuplatní. 48 V takovém případě se totiž kompenzace omezuje na náhradu negativního interesu, přičemž se hradí jak sku- tečná škoda (zejm. vynaložené náklady, odvedená práce, cestovní výdaje), 49 tak v ně- kterých případech i ušlý zisk. 50 Lze tedy uzavřít, že i nadnárodní soft-law volají po náhradě negativní škody, tuto však neomezují výší pozitivní. 4. Náhrada negativní škody jako pravidlo Z předešlého plyne, že většina států i unifikační projekty se v případě přerušení předsmluvního vyjednávání bez spravedlivého důvodu kloní k náhradě negativní ško- dy. Proč by však měla být náhrada pozitivní škody vyloučena? Stoll 51 důvod tohoto omezení zřetelně vystihuje: připuštění náhrady v rozsahu ušlého zisku z neuzavřené smlouvy by se ekonomicky vzato rovnalo kontraktační povinnosti (a to zejména při kompenzaci ve formě naturální restituce). Náhrada pozitivní škody by tedy představo- vala nepřiměřený zásah do principu smluvní volnosti, základního stavebního kamene smluvního práva. Rovněž lze argumentovat, že před zavřením smlouvy existují toliko povinnosti ohledu na zájmy druhé strany, neexistuje však žádná povinnost k plnění závazku z budoucí smlouvy, nemůže tudíž dojít ani k jejímu porušení, které by náhra- du pozitivní škody aktivovalo. 52 V neposlední řadě lze vycházet z příčinné souvislosti – základem pro náhradu škody (a v tomto smyslu protiprávní) je skutečnost, že jedna ze stran ve druhé vzbudila důvěru, že dojde k uzavření smlouvy, v příčinné souvislosti s tímto stavem je pak negativní škoda. Pokud bychom naopak za protiprávní považo- vali samotné ukončení vyjednávání, v příčinné souvislosti s tímto by byl plánovaný 47 (…) jedoch nicht über den Betrag hinaus, der sich aus den im Hinblick auf den Vertragsabschluss getä- tigten Ausgaben sowie dem durch die laufenden Vertragsverhandlungen hervorgerufenen Verlust ähnlicher Geschäftsmöglichkeiten ergibt. 48 LANDO, O., BEALE, H. Principles of European contract law . Hague: Kluwer Law International, 2003 , s. 191 a BAR/CLIVE, op.cit., s. 248.

49 LANDO/BALE, op.cit., s. 191 a BAR/CLIVE, op.cit., s. 248. 50 LANDO/BALE, op.cit., s. 191 a BAR/CLIVE, op.cit., s. 248. 51 BITTNER, op.cit., 253. 52 KOZIOL/WELSER , op.cit., s. 18.

203