SBORNÍK 66 SVOČ 2016

věci samé, neboť i sám zákonodárce, pokud by byl situaci přítomen (a nepodlehl-li by tlaku lobbistů), 19 by zřejmě vydal pravidlo jinak. Právní řád totiž nikdy nedokáže být vnitřně koncepčně nerozporným systémem, 20 vždy obsahuje jen pravidla vydaná k určitému časovému okamžiku. Proti tomu však stojí požadavek jeho spojení s obecnou vůlí a jejími představami o řádném a slušném fungování spo- lečnosti. 21 Vědomí tohoto konfliktu bylo mezi právníky přítomno od nepaměti. 22 Imanentní součástí právního systému tak vždy byl určitý mechanismus sloužící k překlenutí jeho excesivní tvrdosti či zjevné morální nepřijatelnosti. Tak se objevují 23 pravidla ekvity, 24 jež lze chápat jako určité právně relevantní části obecné slušnosti – přirozeně jen té v objektivním smyslu, neboť pouze ona vyjadřuje konkrétní normy chování. Vztah slušnosti a práva je, jinak vyjádřeno, synergický – oba systémy jsou pro- tkány nesčetnými vazbami a jeden bez druhého nemohou ani existovat. Již bylo naznačeno, že právo bez slušnosti (tzn. nepotírá-li neslušnosti a naopak) znamená odpojení od obecné vůle, což je přinejmenším z hlediska aplikace práva neefektivní, dlouhodobě však v každém případě zničující 25 pro důvěru v právo, respektive jeho legitimizující politický systém. 26 Podobně nemožná je i slušnost bez práva, neboť její nejvýznamnější normy si obvykle společnost vynucuje prosazovat formálním autori- tativním způsobem. Takový způsob vymáhání pak podporuje socializaci i hodno- tovou vybavenost jedinců, což jsou základní předpoklady samého vzniku těchto norem (slušnosti v objektivním smyslu). Materiální pojetí soudobého právního státu 19 K tomu srov. strhující autobiografický příběh z americké politiky o neuvěřitelných praktikách velkých bank při přijímání nového zákona o úpadku a ochraně spotřebitele, jenž hraničily až s vyděrač- stvím. Srov. WARREN, E. A Fighting Change . Metropolitan Books, 2014, 384 s 20 K tomu srov. kybernetický Godelův theorém neúplnosti popisující neschopnost lidstva vytvořit kompaktní systém logické reprezentace určitého fenoménu tak, aby byl komplexní a vnitřně bezroz- porný. Srov. POLČÁK, op. cit, s. 170. 21 HURDÍK, J. Zásady soukromého práva . Brno: Masarykova univerzita, 1998, s. 71. 22 K tomu srov. slavnou Ciceronovu větu: „Summum ius, summa iniuria“ či Radbruchovy tři účely práva (právní jistota, účelnost a spravedlnost) a neustálé napětí mezi nimi. 23 Ačkoliv se v této souvislosti odkazuje často na římské právo, nelze ekvitu, dle mého názoru, považovat za přímý „vynález“ Římanů, těm vděčíme jen za deskripci jejího mechanismu Jde o projev lidského citu spravedlnosti, který se při řešení otázek vztahu člověka k člověku přirozeně objevuje. Lze jej rovněž popsat již zmíněným efektem komplexity. 24 HURDÍK, op. cit., s. 71. 25 Jedinou nadějí politického systému usilujícího o takové právo, je změna toho, co je obecně považováno za slušné, což nicméně opět ukazuje na důležitost vazeb mezi těmito systémy. 26 HOLLÄNDER, P. Filosofie práva . Plzeň: Aleš Čeněk, 2006, s. 5.

223