SBORNÍK 66 SVOČ 2016

2.4.6 Vzájemný vztah dobrých mravů a poctivosti Jestliže judikatura pojímá zásady dobrých mravů a poctivého obchodního styku jako dva odlišné principy, je přirozené ptát se po jejich vzájemném vztahu, přičemž by mělo být možné identifikovat situace, v nichž je nutné argumentovat jen jednou z nich. O vymezení obsahových odlišností se pokusili již mnozí, jejich snaha žel nedopadla příliš úspěšně. Dobré mravy Melzer a Tégl označují za minimální standard každého jednání, který je podmnožinou širšího principu poctivosti (dobré víry v objektivním smyslu). 115 Dle Nového překračuje princip poctivosti dobré mravy v okamžiku, kdy mezi sub- jekty soukromého práva vznikne užší vztah, jedná se však o různé kategorie. 116 Naopak Hurdík dobré mravy i poctivost směšuje. 117 Zásada poctivého obchodního styku je Kvačkovou pojímána jako podmnožina principu poctivosti 118 , Havlem jako podmno- žina dobrých mravů 119 a Lokajíčkem jako speciální obchodněprávní zásada nahrazující dobré mravy 120 . I samy soudy navíc v odlišení dobrých mravů a poctivého obchodní- ho styku evidentně tápají. Bylo vyřčeno, že poctivý obchodní styk je podmnožinou dobrých mravů 121 i že jí být nemůže 122 , že se obě zásady obsahově nekryjí 123 i že mají společný základ 124 124. V posledních letech se však soudy, zdá se, ustálily na chápání poctivého obchodního styku jako zásady speciální. Jak vidno, jen těžko si představit komplikovanější situaci. Příčinu toho je, dle mého názoru, nutno hledat na samém počátku, totiž v prvotním „zmatení jazyků“ při vy- mezování pojmů souvisejících se společenskými normami. Jelikož již na tomto dělení, jak bylo zmíněno v první kapitole této práce, neexistuje obecná shoda a je více či dloužení promlčecí doby), avšak následně by se ukázalo, že podpis na takovém dokumentu by nebyl jeho, ale jiné osoby, čímž by došlo k promlčení v původní promlčecí době a formálně vzato by dlužník měl právo vznést námitku promlčení. Srov. KVAČKOVÁ, R. Dobrá víra, poctivost a slušnost v obchodním styku [online]. Disertační práce, Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2015, s. 115 [cit. 2. 3. 2016]. Dostupné z: http://bit.ly/22ilR8q 115 „ Každý rozpor s dobrými mravy představuje obzvláště závažný rozpor s požadavkem poctivosti.“ Srov. MELZER a TÉGL. Povinnost jednat v právním styku poctivě , op. cit. 116 NOVÝ, Z. Princip „poctivosti“ dle Draft Common Frame of Reference jako inspirace pro výklad § 6 odst. 1 návrhu občanského zákoníku [online]. Právní rozhledy, č. 2, 2012, C.H.Beck [cit. 1. 3. 2016]. Dostupné z: http://bit.ly/1RhMfu7 117 HURDÍK, LAVICKÝ op. cit., s. 124. 118 KVAČKOVÁ, op. cit., s. 43. 119 HAVEL, op. cit. 120 LOKAJÍČEK, J. Zásady poctivého obchodního styku [online]. Právní rozhledy, č. 1, 2013, C.H.Beck [cit. 1. 3. 2016]. Dostupné z: http://bit.ly/1RKaAD0 121 „Jednání, které není v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, logicky nemůže být v rozporu s dobrými mravy.“ Srov. rozsudek NS ČR, sp. zn. 29 Odo 354/2006. 122 „Na základě toho, že právní úkon je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku nelze bez další- ho učinit závěr, že se také příčí dobrým mravům.“ Srov. usnesení NS ČR, sp. zn. 29 Cdo 3290/2007. 123 Rozsudek NS ČR, sp. zn. 29 Cdo 359/2007. 124 Jmenované zásady totiž mají své společné jádro, jež spočívá v ekvitě.“ 3727/10.

236