SBORNÍK 66 SVOČ 2016

2.4.5 Další příklady Uvedené tři oblasti samozřejmě nejsou a nemohou být zdaleka jedinými, kde zmí- něné zásady přicházejí do úvahy. Z dalších nedávno posuzovaných případů zmíním zkratkovitě jen některé. Obchodník by měl být se svými vyjádřeními vůči obchodním partnerům obezřetný. Ručitel byl bankou vyzván ke splnění svého závazku s tím, že zaplatí-li do 14 dní 70% z jeho celkové výše, nebude již banka více požadovat. Po devíti letech bylo ovšem právo na zbylých 30% částky včetně úroku z prodlení (ve výši již přesahující požadovaný dluh) uplatněno postupitelem pohledávky. Byť z formálního hlediska po právu, jeví se výkon tohoto práva – s ohledem na dobrou víru ručitele a uplynulý čas – jako „ne- korektní a z hlediska zásad poctivého obchodního styku nepřijatelný.“ 106 K tomuto ještě podotýkám, že za nové právní úpravy by se v takovém případě postupník mohl hojit na postupiteli, neboť mu za dobytnost zásadně odpovídá. 107 Na druhou stranu, nedo- držení „slova“ jedné ze stran, že za určitých podmínek od smlouvy odstoupí, což poté neučinila, za rozporné shledáno nebylo. 108 Ujištění dlužníka, že dluh uhradí, samozřej- mě nebrání věřiteli v podání žaloby v případě jeho prodlení. 109 Podnikatel by tak měl být rovněž obezřetným a na plané sliby příliš nevěřit. V jiném, poměrně pikantním rozhodnutí soud proti zásadě poctivého obchodního styku i dobrým mravům označil požadavek advokátní kanceláře na zaplacení odměny za poskytnuté právní služby, kterými přitom klientovi způsobila škodu ve výši několika milionů korun. 110 V úvahu také připadá rozpornost vznesení námitky promlčení. V občanskoprávních vztazích bylo její uplatnění – pro okolnosti, za nichž se tak událo – již několikrát označeno za nesouladné s dobrými mravy, byť čistě z pohledu platného práva bylo zcela v pořádku. 111 Jestliže však i v těchto vztazích jde o mimořádný prostředek, argu- mentem a minori ad maius lze dovodit, že tím spíše to bude platit pro obchodněprávní vztahy 112 . Této výjimečnosti se zatím Nejvyšší soud, podle všeho, drží, neboť se mi nepodařilo najít jediné rozhodnutí, kde by dovolatelům v jejich stížnosti proti námit- ce vyšel vstříc 113 . V tomto kontextu bude rovněž zajímavé sledovat obchodněprávní výklad ustanovení § 650 občanského zákoníku, které – jakožto konkretizovaný projev slušnosti – nově explicitně staví běh promlčecí lhůty po dobu, kdy byl věřitel dlužní- kem nebo osobou mu blízkou „lstivě uveden v omyl .“ 114 106 Rozsudek NS ČR, sp. zn. 32 Cdo 2944/2011. 107 Ustanovení § 1885 občanského zákoníku. 108 Rozsudek NS ČR, sp. zn. 23 Cdo 2672/2011 109 Usnesení NS ČR, sp. zn. 23 Cdo 39/2013 110 Usnesení NS ČR, sp. zn. 23 Cdo 2128/2013 111 Srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Odo 561/2006, 21 Cdo 992/99 či 25 Cdo 1839/2000. 112 Rozsudek NS ČR, sp. zn. 23 Cdo 123/2011 113 Ačkoliv takových pokusů byla jen v posledních letech ze strany dovolatelů spousta. K tomu srov. rozhod- nutí NS ČR, sp. zn. 29 Cdo 3315/2012, 32 Cdo 2076/2013, 23 Cdo 37/2013 či 32 Cdo 15/2013. 114 Taková situace by dle Kvačkové mohla nastat kupř. pokud by dlužník „uznal“ dluh (čímž by došlo k pro-

235