SBORNÍK 66 SVOČ 2016

4. Druhy a formy rekognice osob Základním druhem rekognice osob, při kterém dochází ke ztotožňování osoby na zá- kladě přímého vnímání osob ukázaných, je rekognice in natura. V tomto případě je ztotožňujícímu umožněna nezprostředkovaná neboli původní identifikace osoby. Tato rekognice bývá zpravidla prováděna na základě anatomicko-morfologických identi- fikačních znaků osoby, a to prostým ukázáním určitého vzorku vzájemně se výrazně neodlišujících osob. Právě s takto prováděnou rekognicí osoby a priori počítá i náš trestní řád a lze na ni vztáhnout obecná ustanovení o rekognici uváděná v tomto textu pod základní charakteristikou rekognice. Z tohoto důvodu již nebude v rámci této kapitoly samostatně vymezena, avšak vůči jejím obecným znakům budou vymezeny ostatní druhy rekognice osob. Právní úprava však výslovně upravuje též rekognici osoby na základě fotogra- fií (§ 104b odst. 4 TŘ), v rámci které je nižší stupeň původnosti předváděné osoby oproti rekognici in natura, a rekognici podle hlasu (§ 104b odst. 3 věta třetí TŘ). Znovupoznání hlasové systematicky podřazujeme do kategorie znovupoznání podle funkčně-dynamických znaků (nikoliv podle anatomicko-morfologických znaků), kte- rá je však značně obsáhlejší, co do možných způsobů znovupoznání. Specifickou formou rekognice z hlediska jejího provedení, jenž nelze podřadit pod výše uvedenou kategorizaci, je rekognice skrytá , kterou právní řád upravuje v ustanove- ní § 104b odst. 7 TŘ (někde též pojímána jakožto samostatný druh úkonu). 11 Zcela zvláštním případem je konečně tzv. rekognice prázdná . 4.1 Rekognice osob na základě fotografií Rekognici osob podle fotografií přisuzuje právní úprava subsidiární povahu ve vzta- hu k rekognici in natura, když v ustanovení § 104b odst. 4 TŘ stanoví, že rekognice se provede podle fotografie, která se předloží poznávajícímu s obdobnými fotografiemi nejméně tří dalších osob, není-li možno (in natura) ukázat osobu, která má být po- znána (např. je-li osoba nezvěstná). Poznávajícímu jsou tedy v takovém případě před- loženy současně fotografie alespoň 4 osob, z nichž právě na jedné je osoba poznávaná. Posuzovány mohou být pouze anatomicko-morfologické identifikační znaky osoby. Zákon výslovně nestanoví, zda každá z ukázaných osob může být ukázána pouze na jedné fotografii, či zda může být ukázána na více snímcích, případně na kolika. Domnívám se, že zobrazení každé z osob na více snímcích ve většině případů povede k možnosti přesnějšího a jistějšího určení totožnosti poznávané osoby poznávajícím, neboť čím více snímků bude mít poznávající k dispozici, tím komplexnější a zároveň detailnější představu si může o vzhledu ukázané osoby vytvořit. Stejně tak může na jed- nom ze snímků dojít k zachycení podstatného a charakteristického detailu poznávané osoby. Je však třeba striktně dodržovat stejný počet snímků, jejich kvalitu a způsob zobrazení u všech ukázaných osob. Kritérium stejného počtu, kvality snímků a obdob-

11 Hanušová, Z.: Rekognice. Diplomová práce. Praha: PF UK, 2014, s. 27 a násl.

358