SBORNÍK 66 SVOČ 2016

nejméně třemi osobami, 10 které se výrazně neodlišují (tyto osoby bývají označovány jako figuranti , případně osoby přivzaté ). Poznávaná osoba je před příchodem poznáva- jícího vyzvána, aby se zařadila na libovolné místo mezi ukazované osoby. Celkem jsou tedy před ztotožňujícího postaveny nejméně čtyři osoby. Cílem rekognice je právně relevantní a vypovídající určení totožnosti poznávané osoby. Rekogničního úkonu se dále vždy účastní alespoň jedna osoba, která není na věci zúčastněna (označována jako nezúčastněná osoba ). Přítomnost nezúčastněné osoby má garantovat objektivní průběh rekognice, přičemž ve většině případů je možné, aby taková osoba byla jednou z osob přivzatých. Nezúčastněná osoba však musí být řádně poučena o svém procesním po- stavení a v protokolu o rekognici jako osoba nezúčastněná označena. Nezúčastněnou osobou nikdy nemůže být poznávající, poznávaný či orgán činný v trestním řízení. Ve fázi znovupoznání ztotožňující osoba označí osobu poznávanou, pakliže jí pozná, a zároveň uvede, zda a případně do jaké míry si je správností určení její totožnosti jako osoby poznávané jistá. Pokud však ztotožňující osoba v žádné z ukázaných osob pozná- vaného s nejvyšší pravděpodobností neidentifikuje jako nezaměnitelnou individualitu dříve vnímanou v souvislosti s předmětnou trestnou činností, nemůže být k označení některé z ukázaných osob jakýmkoli způsobem donucována. K případnému označení osoby by mělo dojít s výjimkou případů zvláštního zřetele hodných před všemi osoba- mi ukázanými, a to jednoznačným projevem vůle za účasti na věci nezúčastněné osoby (zejména z důvodu vyloučení následných pochybností). Pakliže se v průběhu prvních dvou fází rekognice objeví rozpor mezi údaji uvede- nými v dřívější výpovědi a následnými výsledky znovupoznání, musí být obligatorně provedena ještě fáze třetí upravená v § 104b odst. 8 TŘ. V rámci ní dochází k dodateč- nému výslechu poznávající osoby po provedení rekognice za účelem odstranění vznik- lých rozporů. Rozpor nejčastěji nastává v případě zmíněných charakteristických znaků a zvláštností, které nejsou v souladu s těmi, podle nichž poznávající osoba nakonec určila ztotožňovanou osobu. Zda takový rozpor objektivně nastal lze dovodit z prosté komparace obsahu dřívější výpovědi poznávající osoby s údaji o totožnosti poznávané osoby uvedenými v průběhu samotného znovupoznání. V rámci dodatečného výsle- chu je poznávající osoba upozorněna na zjištěné rozpory a je jí dán prostor k objasnění příčin těchto rozporů, případně na další doplňující vysvětlení. Na dodatečném výsle- chu, respektive na tom, do jaké míry se podaří rozpory jeho provedením odstranit, závisí věrohodnost a důkazní síla výsledku rekognice.

10 Stanoví § 104b odst. 3 TŘ. Výjimkou je rekognice mrtvoly, kde postačí ukázání jediného objektu - mrtvé osoby.

357