SBORNÍK 66 SVOČ 2016

4)  Fyzické znaky, v jejichž souhrnu může dojít k věrohodnému ztotožnění pachatele : Jedná se o poměrně průkazné a značně individuální znaky, které v sou- hrnu mohou vést ke spolehlivému určení poznávané osoby. Orgán by se měl snažit o nalezení figurantů alespoň v některých těchto znacích shodných. Primárně je třeba hledat figuranty obdobné tělesné konstituce (výška a zdánlivá váha), výrazné nedodržení tohoto kritéria bude mít za následek neúčinnost znovupoznáním získaného důkazu . U dalších znaků patřících do této kategorie je třeba figurantů alespoň v některých znacích výrazně se neodlišujících. Znaky, které sem spadají, jsou např. chrup, tělesné ochlupení, tvar nosu, tvar nehtů, způsob růstu vlasů atp. Tyto znaky již jsou dosti specifické a nelze tak trvat na jejich podobnosti u všech ukázaných osob pod hrozbou neúčinnosti důkazu. Právě souhrn znaků této ka- tegorie je v případě většiny rekognic klíčový a může vést k věrohodnému určení poznávaného. Někdy se též spekuluje, do jaké míry má být přihlíženo při rekognici k doplňkům poznávané osoby (např. náramek, piercing). Domnívám se, že by na těchto doplňcích nemělo být postaveno samotné ztotožnění osoby, ale tyto mohou být důležitým vodít- kem, které přidá získanému důkazu na relevanci. Doplňky by též měly být zmíněny v předcházejícím výslechu (příslušný orgán by se na ně měl poznávající osoby optat). 7.2.5 Položení kapciózních nebo sugestivních otázek poznávajícícímu Podle § 101 odst. 3 TŘ ve spojení s § 104b odst. 6 TŘ nesmí být poznávajícímu kladeny otázky, v nichž by byly obsaženy klamavé a nepravdivé okolnosti nebo okol- nosti, které se mají zjistit teprve z jeho výpovědi. Zejména v průběhu znovupoznání nesmí být poznávající jakýmkoli způsobem směřován a stimulován k ukázání jedné z ukázaných osob. Pokud by k tomuto ze strany orgánu činného v trestním řízení došlo, bylo by třeba ztotožnění považovat za absolutně procesně neúčinný důkaz . Nejednalo by se totiž o určení na základě znovupoznání, nýbrž na základě indicií da- ných policejním či soudním orgánem. V praxi samozřejmě může být obtížné identifikovat, kdy už se jedná o sugestivní nabádání k označení určité osoby. Ve sporných případech by ovlivňování mělo být vykládáno a posuzováno spíše extenzivně ve prospěch poznávaného. Orgán je povinen klást poznávajícímu neutrální dotazy. Vyloučeny tak budou otázky „Ani osoba pod č. 1 vám není povědomá?“ apod. Zároveň na poznávajícího nesmí být vyvíjen nátlak, neboť i ten snižuje věrohodnost rekognice. V důsledku nátlaku poznávající může začít jednat ve stresu, může se rychle snažit nějakou osobu označit. Vyloučeny jsou proto otázky, které mohou uvádět po- znávajícího do stresu či napětí. Pokud takovéto otázky budou položeny, není rekognice již svobodnou a dobrovolnou volbou poznávajícího, který velmi snadno nabude do- jmu, že některou osobu zkrátka má označit. 40 Pakliže soud rozhodující ve věci sezná, že 40 Samotný úkon rekognice považuji i při řádném procesním provedení za svým způsobem sugestivní a nátlako- vý, neboť poznávající si je od počátku vědom, že by v ideálním případě měl poznávanou osobu označit a řádně

371