SBORNÍK 66 SVOČ 2016

působnosti (resp. příslušnosti jako procesní kategorie), ale i pravomoci. K tomuto zá- věru se přiklání například i K. Frumarová, která k pojmu kompetence uvádí: „Jde tedy o vymezení toho, který orgán druhově (pravomoc) a individuálně (příslušnost) určený je povinen či oprávněn to či ono rozhodovat, resp. konat (působnost).“ 7 Významová nejednoznačnost pojmu kompetence pak předurčuje i vágní povahu pojmu kompetenční spor. Vycházíme-li však z jejího nejširšího pojetí, lze v rovině právněteoretické nahlížet na kompetenční spor jako na konflikt o to, který orgán moci veřejné je kompetentní rozhodnout v určité věci. 8 Podobný přístup vyplývá z někte- rých nálezů Ústavního soudu, když stručně konstatuje, že „v kompetenčním sporu jde o to, kdo a co má konat, popř. v součinnosti s kým má konat“. 9 3. Druhy kompetenčních sporů Současná úprava rozlišuje čtyři typy kompetenčních sporů v nejširším pojetí v závis- losti na orgánech, mezi kterými konflikt vznikne, a orgánu, který o nich rozhoduje. 10 Správní orgán rozhoduje spory, které se týkají věcné (§ 133 SpŘ) a místní přísluš- nosti (§ 11 odst. 2 SpŘ) výlučně správních orgánů. Jedná se tedy o spory pouze v rámci veřejné správy řešené v režimu správního řádu. Nejvyššímu správnímu soudu je svěřeno dle § 97 SŘS rozhodovat ve třech případech, a sice spory mezi správním úřadem a orgánem územní, zájmové, profesní samosprávy; mezi orgány územní, zájmové, profesní samosprávy a též mezi ústředními správními úřady navzájem. Zvláštní senát rozhoduje některé kompetenční spory na základě zák. 131/2002 Sb. (dále RoKomSp), pokud je alespoň jednou z jeho stran soud, tyto spory jsou popsány podrobně níže. Ústavní soud je povolán k řešení kompetenčních sporů 11 jen v rozsahu tzv. zbytkové kompetence, v jejímž rámci rozhoduje pouze spory mezi nejvyššími ústavními orgány 7 FRUMAROVÁ, Kateřina. Kompetenční spory rozhodovaní Nejvyšším správním soudem. Správní právo . 2013, 46 (6), s. 315. 8 Konflikt může reálně nastat jen v „téže věci“, jejíž identita je dána totožností skutkové podstaty, osob a aplikované právní normy. Blíže viz FRUMAROVÁ, Kateřina. Kompetenční spory rozhodovaní Nejvyšším správním soudem. Správní právo . 2013, 46 (6), s. 316. 9 Nález Ústavního soudu ze dne 25. září 2007, sp. zn. Pl. ÚS 5/04. 10 FRUMAROVÁ, Kateřina. Kompetenční spory rozhodovaní Nejvyšším správním soudem. Správní právo . 2013, 46 (6), s. 318. 11 Zatímco Ústava svěřuje Ústavnímu soudu v čl. 87 odst. 1 písm. k) rozhodovat spory o rozsah kompe- tencí, § 120 zákona o Ústavním soudu (ZÚS) v rámci řízení ve sporech o rozsah kompetenci doplňuje, že rozhoduje „spory o příslušnost vydat rozhodnutí nebo činit opatření nebo jiné zásahy“. Ústavní soud je přesvědčen, že spor o rozsah kompetencí dle čl. 87 odst. 1 písm. k) nelze ztotožňovat s obratem uvede- ným v § 120 ZÚS. Dle jeho názoru je spor o rozsah kompetencí pojmově širší a nelze ho zaměňovat a zužovat na tradiční pojetí kompetenčního sporu. K tomu blíže nález Ústavního soudu ze dne 25. září 2007, sp. zn. Pl. ÚS 5/04.

442