SBORNÍK 66 SVOČ 2016

4.1 Historický exkurz Do přijetí RoKomSp existovalo několik koncepcí řešení kompetenčních sporů. Již po vzniku Československa bylo jejich rozhodování rozděleno mezi Nejvyšší správní soud a zvláštní senát dle zákona č. 3/1918 Sb. z. a n. Zvláštnímu senátu bylo vyhraze- no rozhodovat o sporech mezi soudy řádnými s úřady správními a mezi řádnými soudy a Nejvyšším správním soudem. V roce 1952 však tento model zanikl a kompetenční spo- ry se řešily pouze mimoprávní cestou. 19 Tento stav byl napraven až v roce 1992, kdy byla úprava kompetenčních sporů mezi soudy a orgány státní správy včleněna přímo do OSŘ novým § 8a a jejich řešení bylo svěřeno soudům vrchním. 20 Procesní postup však zmi- ňované ustanovení neobsahovalo, a proto se postupovalo dle zák. č. 3/1918. Sb. z. a n. Tato úprava se stala v souvislosti s reformou správního soudnictví z roku 2002 ne- vyhovující, neboť vedle sporů mezi orgány státní správy a soudy bylo nutné zajistit řešení sporů mezi civilním a správním soudnictvím vyplývajících ze zavedení dvouko- lejného systému soudní kontroly správních rozhodnutí. 21 Jak uvádí důvodová zpráva, vytvoření zvláštního senátu paritně složeného ze zástupců Nejvyššího správního soudu a Nejvyšší soudu se ukázalo jako jediné možné řešení, jelikož je zárukou, že kompe- tenční spory budou řešeny zástupci obou vrcholů soudní soustavy. 22 Lze tak konstato- vat, že současný model rozhodování kompetenčních sporů se navrátil k tradiční úpravě existující v období první republiky. 4.2 Procesní aspekty rozhodování kompetenčních sporů Řízení o kompetenčních sporech může být zahájeno pouze na návrh, k jehož podání je oprávněna nejenom strana sporu (soud či správní orgán), 23 ale i účastník řízení, v němž se stalo řešení pravomoci sporné. Účastníky řízení jsou vždy strany sporu, ale i účastníci řízení, ve kterých vyvstal spor ohledně pravomoci. Zvláštní senát v řízení postupuje přiměřeně dle části třetí hlavy první soudního řádu správního tak, aby roz- hodl ve věci usnesením, ve kterém určí, kdo je příslušný rozhodnout. Ve výroku však není uveden konkrétně věcně a místně příslušný orgán, ale pouze obecně stanoví, zda 19 JEMELKA, Luboš a Milan PODHRÁZKÝ. Soudní řád správní. Komentář . Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1054. 20 V období 1992–2002 nevznikaly spory mezi civilním a správním soudnictvím, neboť přezkum roz- hodnutí správních orgánů byl svěřen soudnictví správnímu v páté částí občanského soudního řádu bez ohledu na veřejnoprávní nebo soukromoprávní povahu práva, o kterém bylo rozhodováno. 21 BARTONÍČKOVÁ, Klára. Právní ú p r a v a řešení kompetenčních sporů. Právní f ó r u m . 2 0 0 9 , 6 (1), s. 21. 22 Důvodová zpráva k zák. č. 131/2002 Sb. [online]. [cit. 2016-03-17]. Dostupné z: http://www.psp. cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=3&CT=1077&CT1=0. 23 Dříve byl za stranu sporu považován jen orgán, který rozhodl v prvním stupni. Tento názor byl však opuštěn. „P okud tedy rozhodnutí, jímž soud I. stupně popřel svou pravomoc, bylo potvrzeno v odvolacím i dovolacím řízení a zvláštní senát následně posoudil tuto otázku opačně, jsou stranami kompetenčního sporu kromě soudu I. stupně i soudy vyšších instancí.“ Viz usnesení zvláštního senátu ze dne 30. června 2006, sp. zn. Konf 132/2005.

445