SBORNÍK 66 SVOČ 2016

Článek pátý potom definuje legislativní pravomoc sněmu. Každý podzimní sněm má být příslušný k tvorbě zákonů, a k projednání všech ostatních záležitostí nutných k udržení obecného blaha. 49 Šestý a sedmý článek řeší způsob svolávání sněmu, osmý pak účast tzv. zástupců obcí na sněmech. Zástupci spolu s magistráty a guvernérem tvoří jakousi legislativní pravomocí nadanou „dolní komoru,“ guvernér s magistráty je pak „komorou horní,“ přičemž na sebe atrahuje množství exekutivních pravomocí. Devátý článek řeší rozsah mandátu. Zmiňuje se v něm také funkce tzv. pokladníka, jelikož zástupci obcí jsou nadáni pravomocí vzájemně se za prohřešky proti plynulosti zasedání pokutovat. Příjmy z pokut má vybírat a shromažďovat právě pokladník. Kam se prostředky ale přerozdělí, zákon neřeší. Desátý článek řeší jednak usnášeníschopnost sněmu, jednak pravomoci. Těmi jsou: „[…]má moc tvořit zákony, nebo je rušit, schvalovat daně, přijímat svobodné, přidělovat nepřidělenou půdu osobám či obcím, a také má moc požadovat odpovědnost sněmu či magistráta, nebo jakékoliv jiné osoby za jejich prohřešky […] a také jednat o jakékoliv záležitosti, která se týká obecného blaha, s výjimkou volby magistrátů, kterou je nadáno jen celé společenství.“ Druhý odstavec pak řeší průběh jednání sněmu jako takového – rovnost hlasů, vý- sadní role guvernéra či osoby jím pověřené vedením sněmu a rozpouštění sněmu. Nejdůležitější pro naší causu je nejspíš článek jedenáctý. Pro jistotu jeho plná citace: „Jest nařízeno, prohlášeno a rozhodnuto, aby, pokud se usnese Generální sněm z důvodů společenství na jakékoliv částce či částkách, které je nutno vybrat, byla zřízena komise a vypočtena částka, kterou má každá obec takto odvést coby daň, přičemž taková komise se musí skládat z rovného počtu osob z každé obce.“ Na problematiku daní je brán v dokumentech zřetel jen, co se týče pravomoci sněmů daně nařizovat a vybírat. Je zcela tristní nedostatek vymezení vztahu ke Koruně – pří- mo se zdá, že společenství mělo za to, že vzniká „na zelené louce“ a má tedy legitimní předpoklad k tomu, že nemá žádnou svrchovanou moc nad sebou. Tuto problematiku

vyřešila kolonie až dokumentem z roku 1662. Základní dohoda, resp. ústava New Havenu

Co se týče ústavy New Havenu, pak bohužel nutno konstatovat, že se v jejím znění nejen nenacházejí žádné normy důležité pro naši causu, ale také je obecně kompliko- vané v ní vůbec najít a interpretovat klausule normativního charakteru. Přesto jsme schopní z listiny vyčíst, že v čele obce má stát sedm mužů, kteří jsou vybráni z okruhu dvanácti, kteří jsou zvoleni svobodnými členy obce. 50 Svobodným

49 „the good of the Commonwealth“ – otázka je, jaký je vztah mezi „the good of the Commonwealth“ a „ bon- num commune.“ 50 Fundamental Agreement

509