SBORNÍK 66 SVOČ 2016

Charta Connecticutu z roku 1662 Listina, která konečně řeší nejenom postavení jednotlivců v rámci obce (kolonie), ale i postavení kolonie (a jejích členů) v rámci anglického (později britského) impéria, je až Charta Cinnecticutu z roku 1662. Jedná se o listinu vydanou anglickým králem Karlem II. Je koncipovaná jako soubor privilegií udělených novosvětské osadě, tento- krát už konsolidované do „jednotného“ Connecticutu. 62 Král Karel II. v listině ze své moci udílí kolonii „tělo politické“ i „tělo fyzické,“ 63 čímž se rozumí co možná nejširší autonomie – protože tělem politickým a fyzickým v jedné osobě disponuje v anglickém právním systému jen král. 64 Kolonie má mít tzv. Generální sněm, který se má skládat z dvanácti svobodných pomocníků, guvernéra a zástupce guvernéra. Ti jsou voleni na rok. 65 Kromě soudní pravomoci a pravomoci přijímat přísahy úředníků, disponuje sněm také pravomocí tvořit, nařizovat a zakládat právní statuty, ordonance, pokyny a instrukce, které nebudou v rozporu se zákony anglické říše. 66 Další pravomocí tohoto sněmu je pak „zřizování nezbytných poplatků a ukládání pokut.“ Rozumí se tím nejspíše i vnitřní daně. Zde narážíme na jádro problému. Koruna se explicitně nevzdala svého práva na ulo- žení daní kolonii. Pouze kolonii povolila daňovou soběstačnost 67 – jelikož je evidentní, že ji kolonie pro svou správu potřebuje. Postup, kdy by se daně přerozdělovaly v Anglii, by byl zdlouhavý a finančně velmi náročný – toho je takto královská pokladna ušetřena. Avšak jedná se o možnost se samostatně spravovat, která není podle mého názoru právem ve vztahu panovník-kolo- nie ale spíše v rovině kolonisté-kolonie. Měl-li bych použít analogii, pak si představme situaci, kdy svěřím bezplatně správu svého akciového portfolia svému velmi nadanému synovi či dceři, a nevzdám se dopředu zisku – pouze povolím synovi/dceři se ziskem dále nakládat dle vlastního uvážení. Taková situace rozhodně nemá vést k tomu, aby se hierarchicky podřízená osoba díky materiální moci vymanila z právem zřízeného područí osoby nadřízené. Naopak – takový vztah samotný je zřízen za účelem toho, aby se celé společenství mělo lépe, jelikož ten, kdo vládne, nedisponuje dostatečnou znalostí pro rozmnožení prostředků a ten, kdo prostředky nemá v rukou, nemůže nic rozmnožovat. Právní regulace tak svou nekonkrétností možná může zadávat důvod k misinterpretaci, avšak duch zákona (a jeho přirozenoprávní substrát), po kterém ostatně argumentace v anglosaském právním prostředí stále volá, nutně netvrdí, že 62 Charter of Connecticut – 1662. [online] ]. Dostupné z: http://avalon.law.yale.edu/17th_century/ct03.asp. Citováno 27. 4. 2016 63 tamtéž 64 Kantorowicz uvažuje i o tomto dualismu v souvislosti s církevními hodnostáři, pro potřeby této práce je to však irelevantní. Viz KANTOROWICZ, Ernst H. Dvě těla krále: studie středověké politické teologie . Vyd. 1. Praha: Argo, 2014. Historické myšlení. ISBN 978-80-257-1240-5. 65 Charter of Connecticut 66 tamtéž 67 ve smyslu uzavřeného hospodářství.

511