SBORNÍK 66 SVOČ 2016

nárok na zisk/vnitřní zdanění zaniká. Pouze mlčí. A otázka je, zda v ius publicum lze uvažovat o extensivním výkladu v tomto směru. Naopak cel a celních poplatků se ko- runa dokonce nejen, že nevzdává, ale přímo je vyžaduje. 68 Zajímavostí je pak pasáž, kdy král ústy listiny garantuje vymahatelnost práva vůči své osobě a jeho nástupcům existencí listiny a tím, že je prohlášena královským paten- tem. 69 Privilegia jsou tak stvrzena. Problematika oprávněnosti uvalení daně Král se svolením parlamentu uvalil na kolonie prostřednictvím Zákona o kolkovném v roce 1765 první přímou daň za dobu jejich existence. Přímou daní byla rozuměna taková daň, která byla placena přímo Koruně bez „prostředníka“ v podobě obchodníka s danou komoditou. Jednalo se logicky o nejviditelnější, byť rozhodně ne likvidační, 70 zdanění, a proto obratem zvedlo vlnu nevole ze strany potenciálních plátců. Při případném nesou- hlasu s daní a při argumentaci proti ní je třeba vzít na zřetel dva aspekty: 1. Kdo a z jakého titulu daň ukládá 2. Zda byla daň vyhlášena formálně správným procesem. Daně v Británii Osobou, která daň v britském právu 17. a 18. století ukládá je bezpochyby král, a to z prostého titulu svojí pravomoci tak učinit. Tuto pravomoc mu garantuje (nebo spíše nezakazuje) samotná ústava, která je ovšem velmi problematická z hlediska svého vymezení. Díky nepsané, či přesněji nepsané a polylegální 71 podstatě dokumentu se velká část pravomocí vrcholných orgánů státu pouze dovozuje z obyčejového práva. Příkladem budiž pravomoc parlamentu vydávat zákony – žádná z chart britské ústavy ji explicitně nezmiňuje, přesto se jedná o orgán s legislativní pravomocí, kterou si ni- kdo nedovolí zpochybnit. 72 Stejnou povahu má i daňová pravomoc krále. Přesto se nejedná o pravomoc neomezenou – její vývoj je komplikovaný, avšak hlavním rysem je její postupné zužování prostřednictvím rozmanitých aktů zejména parlamentu. Prvním resp. nejvýznamnějším z nich je Velká listina práv a svobod – Magna Charta Libertatum. Ve verzi z roku 1215, se v článku prvním píše, že: „Všem svobodným našeho království zároveň svěřujeme, a zavazujeme se pro ně je chránit jak my, tak naši potomci, všechny svobody níže sepsané.“ 73 na což z hlediska naší problematiky na- vazuje článek 12: „Štítovou daň ani jinou finanční pomoc nelze v našem království vybrat bez toho, aby o ní panoval všeobecný souhlas, pokud se nejedná o sumu, která bude potřeba v zaplacení výkupného za naši osobu, o sumu potřebnou k pasování našeho prvorozeného syna 68 tamtéž 69 tamtéž 70 RAKOVÁ, S., s. 53 71 BLACKBURN, R. Britain‘s unwritten constitution . [online]. Dostupné z: http://www.bl.uk/magna-carta/ articles/britains-unwritten-constitution. Citováno 27. 4. 2016 72 tamtéž 73 English translation of Magna Carta. [online]. Dostupné z: http://www.bl.uk/magna-carta/articles/mag- na-carta-english-translation. Citováno 27. 4. 2016

512