SBORNÍK 66 SVOČ 2016

zatímco u druhých z hodnoty jejich majetku. 82 Na první skupinu mohla být uvalena ještě druhá daň z pozemků, u druhé skupiny mohla být uplatněna mimo daně základní ještě obecná daň ze zboží. 83 Jak všeobecná, tak lokální daň byla vždy vybírána přiděleným výběrčím, 84 od kte- rého peníze putovaly k hlavnímu výběrčímu, tzv. „exchequerovi.“ 85 Výběrčímu mohli ještě podléhat podvýběrčí. 86 Hlavní výběrčí byl jedním z nejvyšších úředníků koruny. 87 Daně v koloniích Co se týče daňového režimu amerických kolonií, pak reálně vybíraná a požadovaná daň byla ta, kterou stanovily výsadní listiny jednotlivých kolonií. V případě Connecticuttu se první taková objevuje už ve Fundamentálních článcích z roku 1639. Generální sněm kolonie podle nich měl mít pravomoc určovat daně a vybírat je od všech členů kolonie. 88 Je však nezbytné vzít na zřetel, že Fundamentální příkazy jsou výrazem společné vůle ko- lonistů, nikoliv však projevem vůle krále resp. Koruny. Jejich závaznost z čistě právního hlediska je tedy na pováženou. Vyřešením této situace se zdá být královská listina z roku 1662, v té král svěřuje generálnímu sněmu pravomoc „povolovat nezbytné poplatky,“ 89 za čímž lze jistě vidět daňovou povinnost. Klasifikace této daně je ale problematická. Staví se zcela evidentní na koho se vzta- huje i kdo jí schvaluje. Z tohoto hlediska bychom jí mohli označit za daň spíše lokální – jelikož koruna za ní stojí coby původní zmocnitel, avšak bezprostřední pravomoc vykonává koloniální sněm. 90 Prostředky takto vybrané však zůstávaly vždy v koloniích, což neodpovídá povahou ani daním všeobecným, ani lokálním. Jde tím pádem o daň specifickou, svou konstrukcí neobdobnou žádné jiné domácí. 91

82 tamtéž, s. 156 83 tamtéž, s. 156 84 tamtéž, s. 154 85 tamtéž, s. 154 86 tamtéž, s. 154 87 Exchequer. [online]. Dostupné z : http://www.britannica.com/topic/Exchequer. Citováno 27. 4. 2016

88 Fundamental Orders 89 Charter of Connecticut 90 tamtéž

91 Jistou podobnost lze nálézt s jinou koloniální daní – Bengálskou. Zde je však problémový fakt, že správu bengálské kolonie držela pevně v rukou Východoindická společnost, a to i formálně (Zákon parlamentu z roku 1773 ji přímo zmocnil k správě. Viz DUTT, Romesh Chunder. The economic history of India under early British rule, from the rise of the British power in 1757 to the accession of Queen Victoria in 1837 . 4th ed. London: K. Paul, Trench, Tr bner & co. ltd, 1916. s. 6. Jelikož však společnost byla právnickou osobou, která sídlila v Anglii, platila tam také daň. (HARRIS, Peter. Income tax in common law jurisdic- tions: from the origins to 1820 . New York: Cambridge University Press, 2006. ISBN 9780521870832. s. 315) Tím danila i své zisky z kolonie – tudíž se peníze z Bengálska nakonec dostávaly do rukou koruny. To v americkém případě říci nelze.

514