SBORNÍK 66 SVOČ 2016

„A tímto si nám, našim dědicům a následovníkům nařizujeme a přikazujeme, že jednou ročně, konkrétně druhý čtvrtek v květnu budou guvernér, zástupce guvernéra a asistenti […] nově vybíráni, takovou širší společnosti, která bude tehdy přítomna.[…]“ 125 Definice je tak prostá, že přímo z ní těžko usuzovat – klade jedinou podmínku – přítomnost. Samozřejmé je zachování majetkového cenzu – ten jednoduše patřil k po- litické kultuře a nikdo o něm nepochyboval. Otázkou byla jen jeho výše. K dispozici je informace z roku 1763, kdy jeho výše činila buď dvě libry roční renty, nebo čtyřicet liber v majetku. 126 Srovnání s Británií je v tomto jistě překvapující. K dispozici je ještě údaj o poměru voličů vůči nevoličům – v koloniálních dobách údajně tento poměr osciloval mezi čtyřiceti a padesáti procenty. 127 V porovnání s Británií se tedy Connecticut v principech nerozcházel, v poměru „svobodných“ voličů vůči nevoličům byl však příznivější, a to i přes markantní výši svého volebního cenzu. Stále se však jednalo o volbu do svého vlast- ního reprezentačního orgánu, který formálně nijak nepodléhal Koruně. 128 Rozbor problematiky reprezentace Pokud se podíváme přímo na argumentaci kolonistů, kteří tvrdili jednak, že dispo- nují stejnými právy a povinnostmi jako „Britové na britské půdě,“ 129 jednak, že díky takovým právům na ně lze uvalit daň pouze v případě jejich souhlasu, musíme konsta- tovat, že je jejich argumentace nerelevantní hned v několika bodech. Pokud přijmeme správnost argumentu řešení – a sice dispozice kolonistů s právy a povinnostmi stejnými, jako jsou ty, které mají Britové v Británii, pak se dostáváme do logického konfliktu s autonomií správy kolonií vlastními orgány, do kterých volí kolonisté. Musíme v návaznosti na to přijmout fakt, že za existence takové správy, je jak kolonie, tak i její orgány ve zvláštním postavení vůči Británii, a tedy i parlamen- tu. Totéž platí o obyvatelstvu. Jestliže jsou skutečně obyvatelé kolonií v tomto směru obyvateli Británie, pak jsou obyvateli sui generis – logicky tak nemají stejná práva a ani povinnosti, jako všichni ostatní Britové, ale naopak musí mít co nejpřesněji vymezena svá práva a povinnosti speciální. Jestliže i přesto přijmeme za svou premisu, že kolonisté disponují stejnými právy a povinnostmi jako zbytek Britů, musíme dovodit, že existence jakýchkoliv „speciál- ních“ koloniálních orgánů je nedůvodná. To by však nebránilo zřízení správy kolonií na základě stejného modelu, jako je zřízena správa Anglie na nižších úrovních – takové orgány by pak skutečně byly čistě legálními, a jejich přímá podřízenost parlamentu by 125 Charter of Connecticut 126 Voting in Early America 127 KEYSSAR, A., The Right to Vote: The Contested History of Democracy in the United States. Vyd. 2. New York: Basic Books. ISBN 978-0465005024 s. 6 128 viz odkazy na samostatnost v Charter of Connecticut, na které bylo upozorňováno výše 129 Resolution of the Continental Congress

519