SBORNÍK 66 SVOČ 2016

pak vedla k přímé a proporcionálně stejné podřízenosti obyvatelstva Koruně, jako je to s obyvatelstvem v Británii. Zde by pak šlo nalézt základ pro argumentaci „stejnými právy a povinnostmi“. V ta- kovém případě se pak jeví důvodnou a zcela oprávněnou snaha kolonistů dosáhnout zastoupení v parlamentu podle stejných pravidel jako jsou zastoupeni ostatní britští obyvatelé. 130 Tato teorie však pro kolonisty skrývá značnou nevýhodu, kterou je něko- likanásobné zvýšení celkového daňového zatížení a to včetně nutnosti doměřit a dopla- tit daně, které nebyly zaplaceny v minulosti. Navíc rozhodně nebyla kolonisty v tomto směru započata jakákoliv činnost. Závěr Byla tedy daň, uvalená kolkovým zákon z roku 1765, vydaným britským parla- mentem, legální? Ve světle argumentů, které byly předneseny, máme za to, že ano. Formální proces, který kladl na daňový zákon dvě podmínky – návrh krále a schválení parlamentu, splněny byly. Byť by se dalo jistě polemizovat, zda zákon skutečně navrhl král, 131 parlament jej skutečně schválil a vydal. Neexistuje jiné ustanovení, než onen článek Petition for Right, které by nějakým způsobem zapovídalo králi uvalit přímou daň i na kolonie. Britská koruna se nikdy takového práva nezřekla, a americká strana se tak dopouští až přespříliš extenzivního výkladu zmíněné právní zásady. Navíc – zásada rozhodně nebyla formulována jako univerzální možnost všech podílet se na výši svého osobního daňového zatížení. Jejím primárním účelem bylo omezit královu prerogativu, a to způsobem, který byl co nej- více na místě. Nebezpečnost příliš extenzivního výkladu této zásady můžeme demon- strovat i na případě, kdyby si dnes volič, který se dobrovolně vzdal svého hlasovacího práva, 132 nárokoval právo neodvádět žádnou daň. Stejný případ by mohl nastat v mo- mentě, kdy nevyhraje kandidát, kterého takový volič volil. Taková argumentace je zcela jasně lichá. Pokud totiž bude takovému voliči způsobena újma, bude se její nápravy s největší pravděpodobností domáhat u státního orgánu – soudu. A soud takovou ochranu poskytuje nezávisle na tom, zda (a koho) daný občan volil, a tudíž zda má či nemá reprezentaci mezi zákonodárci, kteří vytváří normy, podle kterých soud pracuje. Stejně tak státní složky s největší pravděpodobností zasáhnou v momentě, kdy bude občan ohrožen, a to ať událostí (například požár jeho domu či povodeň), nebo cizím jednáním (například terorismus). V dobovém kontextu můžeme paralelu „vnější“ ochrany spatřovat například v pří- tomnosti britského vojska na hranicích kolonií s indiánskými teritorii, kteří měli ko- lonisty bránit jednak před indiány, jednak před sousedními Francouzi. Rozpočet roč- 130 A to i za předpokladu, že by tato snaha byla vyvíjena ve směru integrace „speciálních“ orgánů d o britského modelu správní soustavy. 131 V tuto dobu již měl parlament faktické zmocnění k vydávání zákonů jménem krále, a proto takový poža- davek nebyl nutně neopominutelným 132 nehlasoval, i když hlasovat mohl

520