ZAJIŠŤOVÁNÍ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ 2024

a při poskytnutí spravedlivé náhrady v přiměřené lhůtě.“ Čl. 47, věta první a věta druhá Charty základních práv Evropské unie uvádí, že „má každý člověk, jehož práva a svobody zaručené právním řádem Unie byly porušeny, právo na účinné odvolání k soudu v souladu s podmínkami stanovenými v tomto článku. Každý má právo na to, aby byl jeho případ veřejně a spravedlivě vyslyšen v rozumné lhůtě nezávislým a nestranným soudem předem ustanoveným zákonem.“ Vedle výše uvedeného pak podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod platí, že „státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.“ Vzhledem ke všemu dříve uvedenému nelze ani v nejmenším uzavřít, že by byl v tomto případě postup soudu ve vztahu k dalšímu nakládání se zajištěnými peněžními prostředky na účtech obviněného zákonný, resp. ústavně souladný. Podmínky pro další zajištění peněžních prostředků na účtech obviněného po zrušení zajišťovacího usnesení policejního orgánu ze strany soudu dále, až do vydání zajišťovacího usnesení nového, neexistovaly. Konstatovat je naopak možné, že přístup soudu k řešenému v tomto pří spěvku byl nedbalý v míře, kterou lze v ústavněprávním pojetí označit za svévoli a ze strany soudu šlo o postup zasahující do shora označených ústavně zaručených práv a svobod obviněného.

151